Zbarvení koní V: Strakoš

Střídající se flíčky, tečky či skvrny v základní barvě srsti s bílou neodmyslitelně patří ke zbarvení strakoš. Dalo by se říci, že každý strakoš je trochu jiný, nepravidelně rozmístěné plochy pigmentované a nepigmentované kůže a srsti se střídají s pigmentovanými plochami v jedné ze základních zbarvení koní. Je možné tak od sebe rozlišovat žluté, červené, hnědé a černé strakoše.

Toto zbarvení si získalo velikou oblibu u indiánů, kteří preferovali možnost splynout s okolím, což právě toto zbarvení koní umožňuje. V českém označení rozlišujeme strakatá zbarvení leopard, tobiano a overo. Pojďme si je jednotlivě rozebrat.

Leopard

První na řadě ze strakošů je znám pod názvem leopard. Toto zbarvení je charakteristické velkou proměnlivostí. Možná by se dalo říci, že v dospělosti je zbarvení leopard vlastně celoplošně bílý kůň. Na těle koní původní základní barva srsti prosvítá jen na několika místech, a to na hlavě a krku, kolem loketního hrbolu a v místě slabin. V případě, že se jedná o dominantní sestavy alel leopard komplexu (LpLp), vzniká zbarvení, kde je srst pokrytá malými skvrnami v jedné ze základních barev a zbytek těla je v bílé barvě. Tito koně někdy také najdeme pod označením hermelín nebo tygr. Poměrně často jejich zástupce potkáme ve stádě koní plemene appaloosa. U těchto koní jsou barevné skvrny velmi drobné, ale o to je jejich na těle těchto koní více.

Hermelíny můžeme rozlišovat na albinotické a leucistické. U albinotických bílá srst roste na nepigmentované kůži a je prolnuta různě rozmístěnými barevnými skvrnami v srsti, která vyrůstá z pigmentované kůže. Druhým typem je leucistický hermelín, jehož bílá srst roste na pigmentované kůži. Barva skvrny na těle koní zbarvení hermelín může být v jakékoliv základní barvě, tedy hnědá, černá, žlutá nebo ryzá. Na rozdíl od jiných typů strakošů se hermelíni dají poměrně snadno rozeznat, protože na jejich těle můžete vidět časté tmavé tečky rovnoměrně rozmístěné na bílém těle.

Leopard je zbarvení velmi variabilní, mezi jeho zástupci můžeme najít koně, kteří mají na svém těle jen několik drobných skvrn a naopak ke zbarvení leopard se řadí i koně s hojně rozmístěnými velkými tmavými tečkami v srsti. U těchto koní bychom po genetickém rozboru zjistili, že se jedná o heterozygoty, u nich jsou skvrny často po těle rozmístěné symetricky přes boky. Základní barva srsti může být účinkem genů zesvětlená či naopak ztmavená, což je nejvíce viditelné na zimní srsti koní. Recesivní homozygoté se sestavou alel lplp jsou nazýváni few-spot leopard. Tito koně nemají žádné skvrny nebo jen několik barevných teček na těle. V případě dominantních homozygotů se s tímto zbarvením pojí noční slepota.

Tobiano

Dalším strakáčem je tobiano. Tohle zbarvení je u strakatých koní asi nejčastější. K tomuto zbarvení se váže historická událost spjatá s dobýváním Argentiny generálem Tobiasem v polovině 19. století, který vyrazil na toto tažení právě na strakatých koních. V dnešní době na zástupce tohoto zbarvení narazíme snad u všech plemen. Již hříbata se rodí v tobiano skvrnitém zbarvení.

Tobiano je dominantně dědičné zbarvení. Charakteristické jsou rozsáhlé bílé skvrny. V oblasti bílé srsti je kůže růžová, tedy bez pigmentu, mimo skvrny obsahuje kůže tmavý pigment. Charakteristická je přesahující bílá barva přes horní linii koně (od uší po ocas), tedy přes krk, hřbet a záď koně. Za tyto skvrny jsou zodpovědné přítomné alely TO/to, kdy skvrny přesahují přes páteř koně z jedné strany na druhou. V homozygotní sestavě alel je srst pokrytá mnoha malými skvrnami, naopak v heterozygotní sestavě alel převládají velké skvrny. S tímto zbarvením se setkáme nejen u amerických plemen koní, k vidění je také u poníků nebo mongolských koní, ale též ho můžeme potkat na sportovních kolbištích u teplokrevníků. Hlava koní tobiano je v základní barvě, tedy černá, hnědá či ryzá a jen málokdy na ní najdeme bílé odznaky v podobě lysiny, hvězdy a jiných typů. Oči koní tobiano mohou být hnědé, ale také klidně v modré barvě. Velmi často mají bílá či pruhovaná kopyta a spodní části končetin.

Základní charakteristikou zbarvení tobiano je ostré ohraničení jednotlivých bílých skvrn na těle koně, někdy se můžeme setkat i s lemováním bílých skvrn, kdy pigmentovaná část kůže zasahuje do bílé skvrny v kůži. Často jsou skvrny spíše ve vertikálním směru. Obecně existuje mnoho úrovní tobiano zbarvení. K tobiano zbarvení patří jak koně celoplošně zbarvení v jedné ze základních barev s pouze jednou skvrnou v hřívě, tak také koně strakatí po celé ploše srsti. Výjimkou nejsou ani koně tříbarevní, na jejichž těle se střídají všechny tři základní barvy srsti spolu s bílým skvrnami.

Overo

Do třetice všeho dobrého, o slovo se hlásí overo zbarvení. U těchto koní bílé skvrny nepřesahují horní linii těla koně, konkrétně nejdou nad páteř koně. Zbarvení overo je charakteristické asymetrickými skvrnami zasahujícími krk a trup. Dalo by se říci, že overo koně jsou opakem koní ve zbarvení tobiano. Tito koně mají často tmavá kopyta a spodní části končetin, ale mohou mít i bílé odznaky, ty se na končetinách mohou vyskytnout. Bílé skvrny jsou rozmístěné v oblasti boků těla a jsou orientované spíše horizontálně. Okraje skvrn jsou méně ostré v porovnání s koňmi zbarvení tobiano. Častý je výskyt bílých odznaků na hlavě a oči jsou tmavé či modré. Kůže je růžová v místech bílých odznaků, tedy neobsahuje pigmentové buňky.

Dále například odlišujeme zbarvení frame overo, kde je charakteristické modré zbarvení očí v kombinaci se základní barvou srsti na kůži na hlavě koně. Projevení zbarvení dochází pouze u heterozygotů (Oo). Plemena, která jsou typická pro zbarvení overo: severoamerická plemena, plnokrevníci, miniponíci, atd. Nejedná se však o tak rozšířené zbarvení koní jako je tomu u tobiano.

Zajímavé je spojení dvou zbarvení overo a tobiano. Nový typ barvy srsti se jmenuje tovero.

Syndrom bílého hříběte – Homozygotně dominantní sestava alel (OO) zbarvení overo je letální, tedy neslučitelná se životem. Koně s tímto genotypem se narodí jako zcela bílá hříbata jen s minimální pigmentací kůže, ovšem krátce po narození umírají na selhání organismu.

Sabino

A posledním typem je sabino, u těchto koní najdeme v jejich genotypu zastoupení dominantních alel (SbSb). Toto zbarvení je často zaměnitelné s nevybělujícími bělouši, jelikož u těchto koní vzniká bílé zbarvení většinou skoro po celém těle. Naopak srst se skvrnami je charakteristická pro heterozygotní sestavu alel (Sbsb). Odznaky se vyskytují na oblasti hlavy a ventrálně na břiše (tedy v přední části).

U amerických plemen se můžete setkat i s dalšími termíny spojenými s typickými zbarveními srsti těchto koní, ale to bych ponechala větším odborníkům na toto téma. My si vystačíme s těmito základy.