V současnosti je možné si vybrat z nepřeberného množství krmiv, které nabízejí čeští i zahraniční výrobci. Jak se mezi jednotlivými typy a značkami orientovat a co je vlastně nejdůležitějším krmivem pro koně? Náš seriál o krmivech se zabývá rozdělením krmiv a tím, jak je společně kombinovat.
Posledně jsme si pověděli něco o vitamínech a dalších doplňcích krmné dávky a podívali se na vzorové složení doplňkového krmiva. Dnes se budeme bavit o poměrně opomíjené složce krmiv a krmných dávek. Řeč bude o tucích! Ještě předtím se ale pojďme společně podívat na mikrobiom trávicího traktu a jeho funkci a povězme si něco o obilninách v krmné dávce koní.
Obiloviny = škroby v krmné dávce koní
Pokud budeme zkoumat složení krmných dávek koní, kteří žili a pracovali v minulém století jako zvířata v dopravě nebo zemědělství, zjistíme, že se převážná část jejich jídelníčku skládala z obilovin nebo okopanin. Důvodem krmení těchto surovin ale nebylo vypozorované pozitivní působení na trávicí trakt koní, nýbrž výhodnost mnohem kratší doby, kterou kůň potřeboval pro příjem těchto energeticky bohatých krmiv. Historicky neměli pracovní koně příliš čas popásávat se na pastvině nebo si v klidu přežvykovat seno, jako je tomu dnes. Od tehdejších koní byla vyžadována práce po větší část dne, pro chovatele bylo proto kritické, aby do sebe kůň nasoukal co možná nejvíce energie za co nejkratší dobu.
Shodný mikrobiom nemají ani dva koně, kteří žijí ve stejných podmínkách a jsou krmeni stejným krmivem.
Obiloviny jsou k tomuto účelu ideální – obsahují ve svém zrnu cca 40 a víc procent škrobu. Škrob je sacharid o trochu složitější než běžný cukr (=sacharóza), přesto jsou savci schopni jeho strukturu rozštěpit a energii z něj využít. Ve výživě člověka hrají škroby poměrně velkou úlohu – jsou obsaženy v pšenici a v dalších obilninách, bramborech, v rýži atd. Škrob tedy tvoří podstatně velkou část našich jídelníčků a my jsme (stejně jako například prase nebo drůbež) schopni ho velmi dobře trávit a využívat. Díky novým a novým studiím se ale bohužel zjišťuje, že koně mají poměrně malou schopnost škrob trávit. Může za to nedostatek enzymu, který škroby štěpí. Co se stane se škrobem, který kůň nestačí využít? Jednoduše prochází trávicím traktem dál. A tady začíná skutečná potíž.
Vláknina – zdroj energie pro naše koně
Koně, na rozdíl od člověka, využívají své tlusté střevo a mikroorganismy, kteří zde sídlí, k trávení vlákniny. Vláknina je velmi složitý sacharid, který savci sami neumí svými enzymy štěpit. Býložravcům v tom ale pomáhají symbiotické mikroorganismy, které samy vlákninu rozštěpí a využijí ji pro svůj rozvoj, růst a množení, a zvířatům potom poskytují jiné energetické sloučeniny jako odpad vlastního metabolismu. U koní vzniká díky mikrobiálnímu štěpení vlákniny v tlustém střevě ohromné množství těkavých mastných kyselin (což jsou krátké stavební řetězce tuků), které kůň využívá jako hlavní zdroj energie.
Ačkoliv zastoupení tuků není v krmivech příliš vysoké, zjistilo se, že kůň je schopen tuky přijímat a trávit velice efektivně.
Mikroorganismy, které vlákninu zpracovávají, mají rády stabilní prostředí střeva s neutrálním pH. Podle toho, v jakých podmínkách je kůň chován, se v jeho střevě vytvoří určité mikrobiální společenstvo, zvyklé trávit krmivo, které kůň pravidelně přijímá. Studium těchto mikroorganismů je v poslední době velice intenzivní a zjišťuje se, že skladba mikrobiálního společenství hraje ve zdraví koní zásadní roli. Tomuto společenství mikroorganismů se souhrnně říká mikrobiom a ani dva koně, kteří žijí ve stejných podmínkách a jsou krmeni stejným krmivem, nemají mikrobiom stejný. Navíc bylo pozorováno, že koně, kteří mají přístup na pastvu, mají mikrobiom druhově mnohem bohatší než koně, kteří jsou chováni pouze v boxe a krmeni senem a statkovými nebo komerčními krmivy1. Velký význam má mikrobiom v udržování stálého prostředí střeva, v efektivitě trávení a získávání energie z krmení a samozřejmě také v udržování zdraví – zdravý mikrobiom zamezuje trávicím poruchám, pomáhá předcházet průjmům a kolikám a příznivě působí na obranyschopnost organismu.
Při zkoumání působení tuků na stravitelnost ostatních krmiv se zjistilo, že čím více tuků kůň přijímá, tím lépe je i tráví.
Mikroorganismy, které štěpí vlákninu, většinou neumí zpracovávat jiné živiny. Ve střevě koní se ale v malém množství nachází i bakterie, které jsou schopné využívat cukry a škrob. Tyto bakterie se ve větším měřítku nalézají v žaludku a tenkém střevě, kde mají snadný přístup k živinám, které využívají. V případě, že je kůň krmen správně složenou krmnou dávkou, do tlustého střeva prochází pouze vláknina, proto bakterie využívající škrob a cukry nemají v zadních oddílech střeva dostatek potravy a kvůli tomu se zde ani nevyskytují. To se ale změní v případě, kdy se v krmné dávce nachází více škrobu, než je kůň schopen v tenkém střevě rozštěpit a vstřebat.
Výhodou oleje je, že ho můžeme krmit v polovičním množství než sacharidová krmiva a kůň díky tomu nemusí přijímat velký objem krmiv, aby naplnil své energetické nároky.
Škrobové přetížení – když kůň dostává víc škrobu, než je schopen využít
Škrobové přetížení (ang. starch overload) je stav, kdy je kůň krmen nadměrným množstvím škrobu, které není schopen kvůli své fyziologii sám strávit a využít. Škrob se potom dostává do tlustého střeva, kde způsobuje problémy s trávením.
Pokud se do tlustého střeva dostane zbytkový škrob, je to začátek nepříjemné řetězové reakce. Se škrobem do tlustého střeva společně přechází i bakterie, které ho umí trávit (nejčastěji se jedná o laktobacily). Protože mikroorganismy, které štěpí vlákninu, většinou neumí škrob využít vůbec, zůstává veškerá jeho energie přístupná pro zmíněné amylolytické (tj. mikroorganismy, které umí štěpit škroby) bakterie. Ty se díky dostatku energie začínají množit. Jako odpadní látku při svém hodování vypouští do svého okolí kyselinu mléčnou, která záhy začíná okyselovat prostředí střeva.
Na kyselé prostředí negativně reagují ostatní symbiotické bakterie, které ve většině případů rychle odumírají. Z tohoto důvodu se snižuje stravitelnost vláknitých (tedy zejména objemných) krmiv. Pokud mikroorganismy navíc odumírají ve větším měřítku, z jejich buněk se uvolňují toxické látky, které dráždí střevní stěnu. Při déletrvajícím problému nebo velkém množství škrobu, které se dostane do tlustého střeva, narušují tyto toxiny střevní sliznici a následně kvůli tomu mohou volně přecházet do krve. Tyto látky se pak často dostávají až ke kopytům, kde způsobují záněty a tím vzniká schvácení kopyt.
V krmné dávce koní by měly být zařazené oba dva typy těchto mastných kyselin (omega 3 i omega 6), při vyšším příjmu tuků ale chceme, aby byl jejich poměr co nejvhodnější.
I v případě, kdy je narušení střeva menší, se dostavují zdravotní potíže. Narušené prostředí střeva často nefunguje, jak má, a to ústí buď ve změny peristaltiky (=pohybů střeva) nebo v zánětlivou reakci sliznice. Sliznice potom není schopna správně absorbovat látky z tráveniny a ani vodu. Tímto způsobem může vznikat průjem, při zpomalení peristaltiky střev naopak kolika.
Tyto stavy můžeme pozorovat jednak při překrmování škrobnatými krmivy (např. u krmných dávek, které obsahují mnoho obilnin), jednak při příjmu krmiv s vysokým obsahem jednoduchých cukrů (například mladé a energeticky bohaté jarní pastvy). Proto ve výživě koní platí, že bychom měli omezovat krmení na škrob bohatých surovin (např. kukuřici, ječmen, oves ale i rýžové otruby, které v závislosti na způsobu zpracování mohou obsahovat od 20 do 40 procent škrobů) a v případě začátku pastevní sezóny bychom měli koně na novou pastvu postupně navykat. U škrobnatých krmiv se doporučuje držet se maximální hodnoty příjmu škrobu (dle doporučení pro koně trpící na žaludeční vředy3). Tato hodnota činí 2 g škrobu na kilogram tělesné hmotnosti koně denně. Dle obsahu škrobu odpovídá toto maximální množství cca 2,4 kilogramům ovsa, 2,2 kilogramům ovesných otrub a 1,6 kilogramům ječmene v krmné dávce koní, kteří váží 500 kg.
Otázkou ale zůstává, jestli musíme krmit koně škroby a cukry a zda to nejde i jinak?
Tuky v krmné dávce koní
Při posuzování schopnosti koní trávit škroby se pozornost také zaměřila na schopnost vstřebat a využít tuky v krmné dávce. Ačkoliv zastoupení tuků není v krmivech koní příliš vysoké, zjistilo se, že kůň je schopen tuky přijímat a trávit velice efektivně. Při zkoumání působení tuků na stravitelnost ostatních krmiv se navíc zjistilo, že čím více tuků kůň přijímá, tím lépe je i tráví.
Při krmení koní využíváme tuky rostlinné, které jsou tekuté a nazývají se oleje. Maximální objem oleje, který kůň dokáže přijmout a strávit, je cca 1 litr denně. Oleje jsou na energii velice bohaté látky, v jednom gramu tuku se totiž nachází dvojnásobné množství energie než v jednom gramu sacharidů (cukrů nebo škrobů). Výhodou oleje tedy je, že ho můžeme krmit v polovičním množství než sacharidová krmiva a kůň díky tomu nemusí přijímat velký objem krmiv, aby naplnil své energetické nároky.
Ve výživě koní se využívá několik druhů olejů. U nás v České republice se nejčastěji setkáváme s olejem lněným a řepkovým, pro koně se ale nabízí i oleje z pšeničných klíčků, rýžový olej, kokosový nebo sójový olej, olej z ostropestřce či jediný živočišný tuk krmený koním, a to je olej lososový. Pokud chceme využít vlastností olejů, musíme se nejdříve rozhodnout, zda jím chceme doplnit energii (a budeme ho tak krmit ve větším množství) nebo chceme olej použít pro jeho účinné látky (nejčastěji kvůli obsahu omega 3 a omega 6 kyselin a vitamínů). Kvalita olejů se odvíjí od zmíněných omega 3 a omega 6 mastných kyselin, při krmení 100 a více mililitrů oleje nám navíc už začíná záležet hlavně na poměru těchto zmíněných látek.
Mastné kyseliny – stavební látky tuků
Tuky a oleje se skládají z molekul, které jsou tvořené glycerolem a řetězci mastných kyselin. Od délky a typu těchto kyselin se odvíjí stabilita tuku před kažením, ale také dopad na zdraví organismu. Nejstabilnějšími tuky jsou tuky nasycené – v chemické struktuře těchto tuků jsou obsaženy pouze jednoduché chemické vazby, které jsou odolné při zahřátí nebo chemickém působení kyslíku. Tyto tuky si savci mohou vyrábět i sami, při jejich zvýšené konzumaci jsou ale považovány za nezdravé, protože zvyšují hladinu cholesterolu v krvi. Tuky s vyšším zastoupením těchto kyselin jsou tuhé konzistence – mezi takové tuky patří např. živočišné sádlo nebo kokosový olej.
Trochu méně stabilnějšími jsou mono-nenasycené mastné kyseliny (omega 9). Tyto kyseliny obsahují ve svém řetězci jednu dvojnou chemickou vazbu, jsou tedy méně odolné než nasycené tuky, ale zase jsou považovány za mnohem zdravější. Omega 9 kyseliny jsou neesenciální, tělo je tedy umí vyrobit.
Nejméně stabilní, za to ale esenciální (tělo je samo nevytváří) jsou kyseliny polynenasycené. Obsahují ve svém řetězci více dvojných vazeb. Nejvíce sledovaná je přítomnost omega 3 a omega 6 mastných kyselin.
Nenasycené mastné kyseliny – omega 3 a omega 6
Omega 3 a omega 6 mastné kyseliny jsou stavební prvky, které organismus potřebuje pro svůj metabolismus. Tyto kyseliny vytváří pouze rostliny, savci je proto musí přijímat v potravě. V krmné dávce koní by proto měly být zařazené oba dva typy těchto mastných kyselin, při vyšším příjmu tuků ale chceme, aby byl jejich poměr co nejvhodnější.
Omega 3 mastné kyseliny jsou prospěšné v rámci podpory imunitního systému, tlumí zánětlivé reakce organismu a snižují bolestivost v průběhu zánětlivých onemocnění. Omega 6 jsou naproti tomu spíše prozánětlivé a mohou díky tomu některá onemocnění prodloužit, zejména pokud jsou v nadbytku. Ve výživě koní se proto snažíme o co možná nejvyšší zastoupení omega 3 mastných kyselin. Obecně ale vysoký obsah nenasycených mastných kyselin vzhledem k ostatním složkám tuku zároveň snižuje odolnost olejů proti kažení, většinou se tedy snažíme najít nějakou střední cestu mezi kvalitou oleje a jeho trvanlivostí. V komerčních produktech se poměr mezi omega 6 a omega 3 kyselinami nejčastěji nachází mezi hodnotami 3:1 až 5:1 ve prospěch omega 6 mastných kyselin, tyto poměry proto můžeme použít jako referenční pro posouzení vhodnosti olejů pro našeho koně.
Ne všechny oleje jsou kvalitou stejně vhodné
Nejkvalitnějším olejem využívaným ve výživě koní je olej lněný. Jako jediný olej obsahuje 4× více omega 3 než omega 6 mastných kyselin. Vzhledem k celkovému vysokému obsahu nenasycených mastných kyselin může ale rychle žluknout, a proto se často obohacuje o antioxidanty – např. vitamín E nebo C (o kterých jsme se bavili v minulých dílech seriálu). Zpravidla se krmí pro dodání omega 3 kyselin do krmné dávky. Kvůli jeho vysoké ceně se příliš nevyužívá ve zvýšených dávkách pro dodání energie.
Na přídavek tuku je koně potřeba navykat, a to během několika týdnů podle toho, kolik oleje chceme v krmné dávce krmit. Začíná se na 50 ml v jednom krmení a po týdnu se dávka zvedá o dalších 50 ml.
Pokud chcete krmit olej, který nám do krmné dávky dodá energii za slušnou cenu a bude mít i vhodný poměr omega 3 a omega 6 mastných kyselin, vyberte olej řepkový. Obsahuje sice nejvíce omega 9 mastných kyselin (což jsou neesenciální kyseliny), díky tomu je ale mnohem stabilnější a trvanlivější než olej lněný. Poměr mezi omega 6 a omega 3 je u řepkového oleje cca 4:1.
Vhodný poměr omega 3 a 6 kyselin má i lososový olej. V tomto případě ale nesmíme zapomínat, že tento olej má i vyšší obsah nasycených tuků (které se považují za nezdravé). Celkový obsah nenasycených kyselin je navíc poměrně nízký.
Sójový olej, olej z pšeničných klíčků, rýžový a slunečnicový olej obsahují velké množství omega 6 kyselin, konkrétně v poměru 7:1 u sójového, 10:1 u oleje z klíčků, 35:1 u rýžového a dokonce 71:1 u oleje slunečnicového. Kromě oleje z klíčků a sójového oleje navíc ostatní zmíněné tuky obsahují jen velice malé množství omega 3 kyselin. U kukuřičného oleje nenacházíme omega 3 kyseliny vůbec. Poslední olej, na který můžete v obchodech narazit, je olej kokosový. Tento tuk je složen převážně z nasycených mastných kyselin a stejně jako kukuřičný olej neobsahuje žádné omega 3 kyseliny. Pro obohacení krmné dávky je proto nevhodný.
Pozor; ostropestřec se doporučuje zkrmovat pro své blahodárné účinky na játra. Tyto účinky se odvíjí od obsahu léčivé látky silymarinu, který ale při lisování tuku ze semen do vznikajícího oleje nepřechází!
Ještě se na chvíli zastavme u poměrně často využívaného ostropestřcového oleje. Tento olej má také vyšší zastoupení omega 6 mastných kyselin oproti omega 3. Ostropestřec se doporučuje zkrmovat hlavně pro své blahodárné účinky na játra. Tyto účinky se odvíjí od obsahu léčivé látky silymarinu, který ale při lisování tuku ze semen do vznikajícího oleje nepřechází. Proto pokud chceme ostropestřec použít pro zlepšení funkce jater, doporučuji krmit buď celé semeno (které před krmením čerstvě nameleme), šetrně extrudované semeno nebo případně samotný výtažek účinné látky.
Jak krmit tuky?
Před zařazením tuku do krmné dávky se rozhodneme, zda budeme krmit olej pro obsah omega 3 mastných kyselin (či jiných účinných látek) nebo pro energii. V prvním případě krmíme lněný olej, a to od 50 do 150 ml denně. V druhém případě nám nejlépe v poměru cena/výkon vychází olej řepkový. Pro zvýšení energie v krmné dávce krmíme 150–400 ml denně.
Na přídavek tuku je koně potřeba navykat, a to během několika týdnů podle toho, kolik oleje chceme v krmné dávce krmit. Začíná se na 50 ml v jednom krmení a po týdnu se dávka zvedá o dalších 50 ml. V případě, kdy kůň reaguje na přidání tuku bez problému (krmná dávka mu chutná, nepozorujeme změny ve struktuře výkalů), můžeme zkrátit interval navyšování přídavku olejů na čtyři dny.
Shrnutí
V současné době máme mnohem více možností, jak navýšit krmnou dávku našich koní o energii navíc. Už dávno neplatí, že energetické nároky pracovních a sportovních koní můžeme naplnit pouze přídavkem obilovin a škrobu. Kromě krmiv obsahujících tuky se ale moderní výživa koní zabývá i využíváním energeticky bohatých objemných krmiv (jetelotravního sena či siláží a senáží6). Věřím proto, že do budoucna se i díky tomu sníží výskyt poruch trávení, jakými jsou koliky, žaludeční vředy či schvácení kopyt.
V příštím díle se společně podíváme na trávicí soustavu koní a tipy, jak a čím krmit, aby krmná dávka vyhovovala anatomii a fyziologii trávicího traktu našich koní.
Ing. Denisa Tichá
Získala titul v oboru Výživa zvířat a dietetika na České zemědělské univerzitě v Praze.
V současnosti pokračuje doktorským studiem, ve kterém se zabývá výzkumem prevencí kolik, schvácení kopyt, průjmových a dalších onemocnění pomocí vhodné výživy a nových krmných doplňků.
Zároveň majitelům koní nabízí výživové poradenství, sestavování krmných dávek na míru i celoroční péči výživáře. Kromě článků pro časopis Koně a lidé sdílí informace a novinky ze světa výživy koní i na svých internetových stránkách www.nakrmsikone.cz a na instagramu @Nakrmsikone.cz.
Článek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství, institucionální podpora MZE-RO0718.
Zdroje:
1) Kauter, A., Epping, L., Semmler, T. et al. The gut microbiome of horses: current research on equine enteral microbiota and future perspectives. anim microbiome 1, 14 (2019).
2) Milinovich, G. J., Trott, D. J., Burrell, P. C., Van Eps, A. W., Thoefner, M., Blackall, L. L., … & Pollitt, C. C. (2006). Changes in equine hindgut bacterial populations during oligofructose-induced laminitis. Environmental microbiology, 8(5), 885–898.
3) Luthersson, N., Nielsen, K. H., Harris, P., & Parkin, T. D. H. (2009). Risk factors associated with equine gastric ulceration syndrome (EGUS) in 201 horses in Denmark. Equine veterinary journal, 41(7), 625–630.
4) Kronfeld, D. S., Holland, J. L., Rich, G. A., Meacham, T. N., Fontenot, J. P., Sklan, D. J., & Harris, P. A. (2004). Fat digestibility in Equus caballus follows increasing first-order kinetics. Journal of animal science, 82(6), 1773–1780.
5) Getty, J. M. (2009). Feed your horse like a horse: optimize your horse's nutrition for a lifetime of vibrant health. Dog Ear Publishing.
6) Harris, P. A., Ellis, A. D., Fradinho, M. J., Jansson, A., Julliand, V., Luthersson, N., … & Vervuert, I. (2017). Feeding conserved forage to horses: recent advances and recommendations. Animal, 11(6), 958–967.
Buďte první! Přidejte komentář