Bereiter – druhý jezdec, pracovní jezdec nebo také B-rider. Prostě někdo, kdo na našem koni jezdí, když my nemůžeme. Může se jednat o kamarádku, která má třeba ve stejné stáji i svého koně, může jít o člověka, který na vlastního koně nemá finance. Tak jako tak by to měl být jezdec s takovými zkušenostmi, aby se o koně zvládl postarat zcela samostatně, bez dohledu jiné osoby.
Jestliže takového člověka sháníme, je potřeba si nejdříve rozmyslet, co vlastně chceme. Má to být jezdec, který bude našeho koně někam posouvat, pomůže s tréninkem, je zkušenější než my?
Potom se jedná o pracovního jezdce, jemuž za jeho služby platíme.
Nebo naopak chceme někoho, kdo nám s koněm pomůže v době naší nepřítomnosti, postará se o něj i v případě, že nebude moci jezdit, bude naše pravá ruka? V takovém případě my neplatíme jezdci, ani jezdec nám – jedná se o vzájemnou spolupráci a ježdění je spíše „za odměnu“.
Mít kvalitního bereitera je rada, jež se v našem průzkumu objevuje často. Ostatně skoro 18 % jezdců k sobě parťáka má.
Třetí možností je, že sháníme člověka, jenž se bude spolupodílet na financích okolo koně. Tedy bude mít určenou měsíční částku, tu bude přispívat každý měsíc, a za tu bude na koni v určité dny jezdit. Často se jedná o částečný nebo plný pronájem koně. Vždy bychom ale měli být dostatečně zajištění, abychom koně „utáhli“ i samostatně.
Čištění a krokování
Já osobně jsem vystřídala několik stájí, kde jsem spíše pomáhala okolo koní, než že by mě někdo něco naučil. Za spoustu dřiny jsem si občas mohla vyčistit koně nebo si na něj dokonce sednout, ale když se na to podívám zpětně, byl to dost hazard. Nevhodné vybavení (koni např. nesedělo sedlo a jezdec často sjel z koně i se sedlem…), koně naprosto nevhodní pro začátečníky, nevhodné vedení…
Skoro bych to přirovnala ke vzpomínkám v naší rubrice (Ne)skutečné zápisky z ranče, s tím rozdílem, že já jsem (naštěstí!) v těch podmínkách neměla vlastního koně. Vždy, když tyto zápisky pročítám, se mi ale vybaví přesně to prostředí stáje, kde jsem sama začínala.
Vysvobodila mě až Pavla Rubíčková (dnes velmi úspěšná drezurní jezdkyně), která se mi ozvala na inzerát. A protože jsem byla člověk naprosto nezkušený, jen se schopností „udržet se nějak na koni“, musela si ze mě toho bereitera vykřesat. I to je samozřejmě způsob, jak si najít toho pravého člověka ke svému koni – vychovat si z něj jezdce podle vlastních představ. Já byla nadšená, že můžu čistit koně a krokovat je před a po jejím ježdění, ona mi předávala své zkušenosti a časem dávala i jezdecké lekce. Mohla jsem brát koně ven na ruku na procházku a časem na jízdárnu i ven pod sedlo.
Jestliže se vám nedaří sehnat ke svému koni již pokročilejšího jezdce, jenž by práci okolo koně zvládnul bez pomoci, můžete si vlastního bereitera postupně vytvořit – vybírat potom můžete mezi odhodlanými začátečníky.
Pokud se vám tedy nedaří sehnat již pokročilého jezdce, jenž by práci okolo koní měl v malíku a mohl rovnou samostatně do sedla, i toto je možnost. Kdyby mi Pavla neodjela za prací okolo koní do Anglie, věřím tomu, že u ní jezdím dodnes! Opravdu na toto období velice ráda vzpomínám.
Pravomoci bereitera
Časem jsem přiježďovala koně oddílové, když zrovna nepřišel nikdo jezdit, v jiné stáji zažila částečný pronájem, když byla majitelka klisny těhotná, dělala bereitera u několika různých koní od parkurových po westernové… Vždy bylo nutné si dopředu ujasnit, jaké budou mé povinnosti, kde a jak mám s koňmi jezdit, jakou péči potřebují. Jeden koník měl sloní nohu, jiný tolik různých potíží, že popis péče o něj a seznam použitých přípravků vyšel na stranu A4 (nebo možná i dvě).
Jaké pravomoci svému beraiterovi dáte, je tedy jen na vás, majiteli. Je to na domluvě. Velice nápomocný bývá jezdecký deník, do kterého se zapisuje, co se který den s koněm dělalo. Může tam být také aktuální zranění, čeho si kdo všimne a jak je potřeba to ošetřovat. Pokud na koni jezdí více než dva jezdci, je to téměř nezbytnost, ale i v případě majitele a bereitera to může pomoci s komunikací a kontrolou, co se s koněm který den dělo. Člověk to nesmí brát jako nějaké komandování ze strany majitele, ale jako důležitou informaci v případě, že se majiteli nezdá stav koně – třeba působí hodně unaveně. Když se podívá do deníku a zjistí, že se nám den předtím protáhla vyjížďka, protože jsme zabloudili (ano, i to se mi stalo), může ho to uklidnit, že kůň má vlastně nárok být unavený.
Možností je tedy více. Můžete se s bereiterem dopředu domluvit, které dny vezme koně pod sedlo, kdy pojede na vyjížďku, kdy na jízdárnu, kdy je čas jen na procházku na ruce nebo pastvu (v případě, že nemá možnost pastvy v rámci výběhu), anebo to můžete nechat na jeho uvážení, pokud víte, že to je v jeho silách a nebude koně přetěžovat.
Současně si určitě ujasněte, kdo bude dělat případné úpravy krmné dávky, systému tréninku, jak je to s případným výjezdy na závody… a tím se vlastně dostávám k dalšímu bodu.
Vše černé na bílém
O čem všem bude bereiter rozhodovat, jaké budou jeho povinnosti a pravomoci, to vše by mělo být předem sepsáno a podepsáno oběma stranami. Předejdete tím potížím a nedorozuměním. Pro většinu majitelů je bereiter pomocná ruka a o hlavních věcech si rozhodují sami (tedy o krmné dávce, o tom, co se s koněm dělá a kdy, o případných výjezdech na závody apod.), i tak je ale vždy lepší to mít písemně.
Pokud je bereiter spíše něco jako „hlavní jezdec“ dané stáje a majiteli jde jen o to, aby si jednou za týden nebo měsíc přišel zajezdit, pak bude hlavní starost o určité věci zcela jistě v rukou bereitera.
Může dojít ke zranění koně, jezdce, poničení majetku… vše by mělo být písemně ošetřeno. V případě nějakých finančních příspěvků si určitě předem písemně dohodněte i to, jak to bude s placením, když se na koni nebude dát z nějakého důvodu jezdit (a naopak bude např. potřebovat častější péči).
Se svým bereiterem se na všem dohodněte předem, a to nejen ústně, ale i písemně. Předejdete tím případným konfliktům, když se něco stane.
Jak sehnat
Možností, jak sehnat dobrého bereitera, je mnoho. Ať už na doporučení nebo přes inzerát, či v rámci domovské stáje, kde se vám líbí práce některého z pomocných jezdců. Nebojte se oslovit jezdce, který se aktuálně stará o jiné koně – často mívají volné dny a naprosto pohodlně by zvládli vzít ven i vašeho svěřence. Byla jsem za takové oslovení vždycky moc ráda, protože kromě jiného šlo i o rozšíření jezdeckých zkušeností, zvlášť pokud byla možnost tréninku s trenérem. Každopádně vám přeji, abyste měli šťastnou ruku a pro svého koníka našli někoho, s kým si sednete nejen vy, ale především váš kůň. Naprostou samozřejmostí je v takovém případě vyzkoušení jezdce na jízdárně, jak mu to s vaším koněm jde – prosím berte ale v potaz to, že může nějaký čas trvat, než se s koněm sehraje, a že velkou roli může hrát také nervozita zvlášť, pokud jezdce „testujete“ i v přítomnosti svého trenéra – o tom bych mohla také vyprávět, ale to by vydalo na samostatný článek…). ●
Text a foto: Zuzana Tillerová
Buďte první! Přidejte komentář