Na první pohled jedna z tisíců podobných fotek rozesetých na sociálních sítích. Dívka v sedle cválající po loukách. Ale v našem případě je kůň zcela slepý a na jeho hřbetě si desetiletá jezdkyně počíná stejně dobře jako na jakémkoliv jiném koni, kterému zrak slouží.
Plnokrevník Tayfun Star (Po Hammond z Tannenschnippe, GER, importován 2016) během deseti let svého života prošel mnoha stájemi, než našel stálý domov. Jeho posledním a pravděpodobně už trvalým útočištěm se stala malá rodinná stáj Anežky Zajícové v Chomutově. Měla v péči jednu starší klisnu Cilku, a aby nebyla o samotě, byl v jednání další starší kůň, který by zde společně s klisnou mohl strávit příjemný důchod. Nějakou dobu se ten záměr nedařilo uskutečnit, ale pak se objevil na bazoši inzerát, na který bleskově zareagovala majitelka stáje, z níž přišla Cilka. Desetiletý valach potřeboval slušný azyl. A tak ke klisně před rokem přibyl plnokrevný tmavý hnědák Tayfun Star. V té době byl slepý na jedno oko, druhým viděl jen stíny.
Proč slepého koně?
O tom, že se jedná o slepého koně, se Anežka dozvěděla až ve chvíli, kdy už Tayfun mířil v přívěsu k její stáji. Bylo pozdě měnit rozhodnutí a do ohrady přibyl vysoký tmavý hnědák. Nevypadal dobře a přinesl s sebou spoustu otazníků. Co s ním budou dělat, zda nebude nebezpečný k dětem… jeho příchod jí způsobil pár bezesných nocí. „Když přišel, nebyl na něj hezký pohled. Vyhublý, slepý, až příliš klidný. Dělejte si se mnou, co chcete“, říká Anežka. Nejdřív šlo o to, aby si v novém prostředí zvykl a přibral. S klisnou vůči sobě neměli žádné výhrady – ale co s takto handicapovaným koněm dál? Když navíc dostal zánět i do druhého, „lepšího“ oka, kterým viděl alespoň stíny, verdikt jednoho veterináře po telefonu zněl jasně – pokud přijede, tak jen pod podmínkou, že proběhne euthanazie, protože ten kůň trpí a držet ho při životě hraničí s týráním. „Měla jsem promyslet termín návštěvy tak, aby se stačila zavolat kafilerie,“ vzpomíná Anežka. Ale nehodlala to vzdát, zavolala jiného veterináře a ten dal Tayfunovi přece jen šanci. Kromě oka měl horší jaterní testy, což souviselo s jeho bídnou výživnou kondicí. Postupně se jeho stav začal zlepšovat, nejen fyzický, ale i psychický – na tom měla zásluhu také desetiletá Ester. Na svůj věk velmi odhodlaná dívka. Začala se tomuto koňskému aristokratovi v nesnázích věnovat, strávila s ním denně spoustu času, cvičila s ním ze země, chodili na procházky, čistila ho, mazlila se s ním.
Jak se pracuje ze země se slepým koněm? „Nejde o samoúčelné cvičení. Potřebovaly jsme, aby reagoval na určitý hlasový povely a tím jsme ho připravovali na všechny možné situace, což je pro jeho další život důležité,“ vysvětluje Anežka. Musel se naučit na hlasový povel víc zvednout nohu, zastavit, zatočit – spoustu věcí pro bezpečnost svou i lidí kolem sebe.
Jak s ježděním?
Na prvních procházkách na ruce se choval vzorně – vlastně spíš apaticky. Jako kdyby mu bylo všechno jedno. Jen se tu a tam zaposlouchal, co se kolem něj děje. Brzy se mu však začala vracet energie, nabral váhu a uměl pěkně pozlobit, vyhodit si, zatáhnout za vodítko. Bylo jasné, že mu chybí pohyb a normální práce.
Ester si získala jeho důvěru a nastalo rozhodování, zda to zkusit s ježděním. Z pochopitelné mateřské opatrnosti Anežka do jeho sedla angažovala zkušenější dívky. První pokusy nebyly příliš úspěšné, přestože s ním zkoušela pracovat ostřílená jezdkyně. Nakonec to vzdala to s tím, že se to „nedá“, že vůbec není vhodný pod sedlo, protože je úplně slepý. Nebyla jediná, která se pokoušela na Tayfunovi jezdit. Provázela ho pověst koně, který se plaší a vyhazuje.
Souznění s Ester
Nejistota jezdce je pochopitelná, protože ztráta zraku je u koně významným faktorem nevyzpytatelnosti a rizika. Sebemenší pochybnost jezdce takový kůň vnímá velmi ostře a sám pak ztrácí jistotu a důvěru. Buď si navzájem jezdec a kůň věří, nebo ne. Anežka jednoho dne přemohla mateřské obavy a dovolila Ester, aby se na Tayfunovi projela. Nejspíš za tím byla intuice, že by to mohlo fungovat. Nemýlila se. Tayfun byl pod Ester v pohodě, naklusal, kde chtěla, zastavil na požádání, cválal, kde chtěla. Neprojevil sebemenší náznak strachu, snahy o kozlování nebo úprk. „Povahově je to jeden z nejlepších koní, jaké jsem kdy poznala,“ říká o něm Anežka. Postupně se na něm Ester pustila na vyjížďky i sama, bez doprovodu. Samozřejmě jen poblíž stáje a s odpovídající bezpečnostní výstrojí. Jen jedinkrát zakopnul, ale jak hrozilo, že Ester přelítně přes hlavu, zvedl krk a vrátil ji do sedla. Anežka oceňuje, jaký je džentlmen. „Je opatrný, když je Esterka na jeho hřbetě. Obezřetně našlapuje, dává na ni pozor.“ Na oplátku je jeho jezdkyně klidná a ani když plnokrevník zrychlí, netrácí nervy, zůstává v klidu. A její nejlepší zážitek? Půldenní výlet do hor nebo procházení vodou v rybníku.
Ester znamená hvězda a Tayfun Star má také hvězdu ve jméně. Oba se narodili ve stejný rok. Mohou mít před sebou ještě spoustu let, cizelovat vzájemnou komunikaci a kdoví, třeba je jednou také potkáme na kolbišti working equitation, jako dvojici Wagnerová-Endo. Anežka Zajícová má jasno: „Je to jako zázrak. Změnil nám život. Potýkala jsem se ještě před rokem s určitými problémy, ale už je to pryč. Jako kdyby od jeho příchodu všechno dávalo smysl.“
Až 60 slovních podnětů
Ester své zkušenosti sbírala v jezdeckém kroužku na blízké jízdárně, pro Tayfuna však bylo zřejmě podstatné, že se nebála a také si získala jeho důvěru tím, že s ním trávila hodně času a hrála si s ním ze země. Když nedávno odjela na tábor, po návratu reagoval Tayfun až dojemně radostně. Vyhlížel ji, ržál, ve výběhu za ní pořád chodil. Taková závislost je téměř zavazující – ale můžeme chtít od desetileté dívky, aby si uvědomovala takovou odpovědnost za zvíře, které k sobě připoutala? Nevymění ho za nějakého nadupaného sporťáka, se kterým může brázdit kolbiště a sbírat mašle? Usmála se a odpověděla bez rozmýšlení „Ne, nikdy“. Faktem je, že Tayfun Star, i při svém úžasném charakteru, stále představuje výzvu. Slepý kůň – stejně jako slepý člověk, vnímá ostatními smysly daleko ostřeji než ten, který vidí. Vnímá daleko přesněji i rozpoložení jezdce nebo svého vodiče. Jen se musí naučit vnímat místo zrakových podnětů slova. Podle Morgan Wagner, majitelky a jezdkyně slavného slepého koně Endo, je kůň schopen zapamatovat si až 60 slovních podnětů. Endo aktivně závodil v disciplíně working equitation.
Buďte první! Přidejte komentář