Dostihy jsou plné zvyklostí a tradic. A pak je tu žokej Martin Liška… Když se jde na společné focení před dostihem, přichází jako poslední. Nespěchá. Jde rozvážným, pevným krokem a rozdává úsměvy. Pak v paddocku nasedne na Argana a doslova „po anglicku“ zmizí kamsi na dráhu, zatímco ostatní jezdci dál krouží před diváky. Nehledejte v tom žádné rebelství, ale jen podřízení všeho psychické pohodě koně. Martin si jde za svým a nehodlá to měnit ani po nešťastném pádu na Taxisu. Také my jsme se rozhodli, že celodenní reportáž s žokejem dokončíme a zveřejníme i přes to, že do cíle Velké pardubické nakonec nedojel.
Je neděle ráno, kolem deseti nad nulou a vytrvale prší. Zatím jsou v areálu pardubického závodiště hlavně stánkaři, kteří bojují s mokrými plachtami, a televizní technici tahající kabely. Martin Liška dorazil teprve před chvílí. „Z Vápenného Podola to mám kousek. Sjedu z kopce a jsem tady,“ pochvaluje si, zatímco Argano stojí v boxe nastlaném hoblinami. Prostor je čistý jako z katalogu. Martin ještě ani nesundal červený chránič ocasu, což udělá vzápětí, porovná deku a zase za sebou box zavře. „Potřebuje hlavně klid a odpočinek,“ vysvětluje. Chvilkou vyrušení je jen veterinární přejímka, kde koně předvádí sám.
Argano ale nervózně nepůsobí. Martin dodává, že problém bývá jen v paddocku po nasednutí. „Jak jsem v sedle, musím rychle odjet.“ Vyklouzneme ven ze stájí, dnes jsme tu jako novináři byli naposledy. Brzo ráno je tolerance ostrahy trochu větší, o chvíli později už do stájí nesmíme. Martin Liška si nazouvá holínky, nasazuje kapuci a ranním deštěm odchází na dráhu. Na obrovské ploše je v tuto chvíli téměř prázdno, až na pár kameramanů krčících se pod deštníky. Silueta v dáli občas pokopává holínkou do země, zkoumaje odrazový můstek pro každý skok za hradbu živého plotu.
Strategie vyčkávání a těžký terén
Dlouhé hodiny před závodem se vlastně nic neděje. Argano zůstává v boxe a odpočívá. Martin Liška ještě stihne ve 12:10 odjet se Stormmym steeplechase na 4200 metrů, která má obdobný průběh jako sobotní dostih s Claudiem – dvojice se poklidně drží v závěsu za skupinou a v poslední zatáčce brutálně „podřadí“ a žene se dopředu. Claudio skončil druhý, Stormmy třetí. „Teď se mi ve stáji sešli koně, kterým způsob vyčkávání vzadu vyhovuje. Na druhou stranu, na v květnu jsem tu s Wonder Woman dostih vyhrál stylem start-cíl,“ komentuje. Argana čeká strategie vyčkávání.
Sychravé ráno hraje dvojici do karet, déšť si žokej přál. „Dráha je dnes perfektně připravená, tam nevidím žádný problém, organizátoři dneska umí dělat zázraky,“ říká. Aby byli Argano s Liškou plně spokojení, musel by přijít spíš monzun. Hluboká a těžká půda, lepivá oranice a poctivé tempo – to ryzák potřebuje. „Takhle to bylo na kvalifikaci v září. Já jsem celý dostih vzadu s Arganem odpočíval a vyčkával. Koně vpředu se mezitím unavili a ztratili tempo. V tom okamžiku přidal, zaútočil a vyhrál. První čtyři kilometry je to s nadsázkou obyčejný kůň, jeho výjimečnost se ukazuje na závěr.“ Ryzák se zvláštní excentrickou lysinou, která míří k levému oku, má podle Martina skvělou mechaniku pohybu a velkou sílu, díky kterým se při dostihu moc nenadře. Naopak mu chybí rychlost.
Kůň pro jednoho jezdce
Dostihová příprava Argana se v zásadě nevymyká normálu, pracuje 6 dní v týdnu. Netradiční je pouze fakt, že si jej Martin jezdí a trénuje úplně sám. „To není úplně standardní, na dostihových koních se obvykle střídá víc jezdců. Já ho mám přes tři roky, nikdo jiný na něm od té doby neseděl.” Žádný rituál před startem Martin nemá, nervózní není. „Jen ten paddock… Hned zamířím odklusat na dráhu, kde se uklidní.”
Jak žokej řekl, tak se také stalo. Po nasednutí na Argana se proplete mezi malými hloučky lidí a pomalu kluše úzkou uličkou z paddocku pryč. Ostatní jezdci krouží dál před kamerami a minimálně trojřadým zástupem dostihových fanoušků, dychtícím po jakékoli indicii ukazující budoucího vítěze. Za chvíli rychle přebíháme ke slavnostnímu defilé, kde už se jen pousmějeme nad tím, že Martinovo číslo 11 v řadě koní chybí … 8, 9, 10, 12. Argano přijíždí se zpožděním a drží se vzadu.
Start se blíží. Loni skákal Argano Taxis poprvé. Všimnul si díry v živém plotě a promáchnul nohama. U parkurových koní to není nad oxerem nic úplně neobvyklého, u dostihů to Martin ještě nezažil. Měl ale loni štěstí, že Argano nakonec doskočil dobře. Letos to bude Martinova třináctá Velká pardubická. Se stresem nikdy problémy neměl. Jako největšího soupeře vnímá Sacamira, dobrých koní je na startovním poli však několik, takže nikoho nepodceňuje. „Možná jen ti Irové by mohli být slabší. Dneska je doba taková, že musí být člověk vážně dobrý, aby byl poslední. Závody, kdy jezdci dojížděli po přestávkách a třetí dojel do cíle v době, kdy ten první měl už odsedláno, jsou dávno pryč. Dnes setina sekundy znamená poslední místo. Startují také Lodgian Whistle a Talent, kterým by měla dnešní půda sedět, a loňský vítěz Mr. Spex…”
Desítky vteřin do pádu
Odstartovat se podařilo napoprvé. Osmnáctičlenná skupina duní dráhou a tribuny bouří s blížícím se skokem číslo čtyři. Část pole zůstává v jednom šiku a je dobře vidět, že se Argano trhá do levé strany a chce mít na odskok klid a prostor. A pak nečekaně vystřelí na opačnou stranu, aby se vyhnul brzdícímu Stukovi. Živý plot se rozletí a ze zadního pohledu je vidět v Taxisu velká díra. Po chvíli se pod překážkou rozvinou dvě plachty …
Situace na Taxisu je jako obvykle nepřehledná. Komentátor se rychle přesouvá k cválajícímu poli a odvádí pozornost k pokračujícímu závodu. Nakonec se ukazuje, že Argano je v pořádku, jen pokračuje dál bez jezdce. Martin Liška je v péči záchranářů, zatímco Sacamiro a žokej Jan Faltejsek probíhají cílem jako první. „Jsem v pořádku,“ telefonuje Martin navečer. „Nechají si mě tady na pozorování,“ dodává a se slovy, že má detaily z kolize ještě pomotané, necháváme rozhovor na pondělí.
„Mám jen bouli za uchem, žádné oživování, jak uvádějí některá média, se nekonalo,“ hlásí druhý den a vzpomíná, co se stalo. „Chtěl jsem na Taxis najet zleva, tam totiž nikdy nikdo neskáče. Pole jelo na prostředek až do momentu, kdy se stal první karambol. Všichni proto zatočili doleva, takže já jsem na poslední chvíli uhnul na opačnou stranu – doprava. Vzal jsem koni rytmus a skočil šikmo, takže se mi skok o nějaký metr prodloužil. Bohužel setrvačnost šla proti mně a já jsem se po doskoku udržel jen dva cvalové,“ vzpomíná. Na fotografiích je vidět, že Martin padá naplocho po zádech. Pak byl zřejmě chvíli v bezvědomí, jak sám odhaduje.
Třetí den do sedla
Argano je v pořádku, po skončení závodu odcestoval domů do stáje. „Moje první kroky po návratu z nemocnice budou mířit za ním, zprávy ze stáje mám, je v pořádku.“ Navzdory nedokončenému hlavnímu dostihu zůstává žokej a trenér zároveň optimistický, zejména díky skvělým výsledkům jeho dalších svěřenců z Vápenného Podola. Dobré výsledky přinesl zmíněný Claudio, Stormmy a Čáryjape dojel druhý v Ceně Labe. Žokej navíc patří do týmu trenérky Hany Kabelkové, která v hlavním dostihu „trhla“ druhé i třetí místo.
Kdy se vrátíš do sedla, ptám se opatrně. „Zítra,“ říká odhodlaně a vysvětluje: „Čekají nás na konci měsíce Slušovice.“ Houževnatost a odhodlanost žokejů zkrátka nezná mezí.
Argano bude mít teď klid. Naštěstí neupadl, jen při doskoku za Taxisem na chvíli „ztratil zadní nohy“. „Není potlučený. Musí se jen rozhýbat, poté bude mít přes listopad a prosinec ještě volnější režim. V lednu začínáme nanovo. Jeho čas přijde v desíti nebo jedenácti letech. Všechno špatné je pro něco dobré. Příští rok bude starší, dospělejší, zkušenější, zkusíme vše znovu. Hlavně že vyvázl zdravý. V té kolizi jsem o něj mohl velmi lehce přijít. Když si to tak uvědomuji, dopadlo to nejlépe, jak mohlo – kůň uhnul, ale odskočil a nic se mu nestalo“, uzavírá žokej Martin Liška.
Text: Daniel Burda, Magdaléna Havlíčková
Foto: Daniel Burda
Komentáře nejsou povoleny.