Stejně jako jiné pomocné otěže mají průvlečky velký potenciál koně poškodit. Škodí koni v okamžiku, kdy jimi jezdec působí kontinuálně, aniž by je povolil, jakmile se kůň tlaku poddá. Tím se koně učí lehat si do otěží, zalézat za otěž a rolovat se. Chodí s krátkým krkem a tuhnou ve hřbetě. Lidé je často používají, aby získali kontrolu nad velmi silným koněm, ale spíš si jimi problém násobí. Neměly by se používat ani u koní, kteří mají tendenci vyhazovat. Pokud se použijí jako „zbraň“ proti vzpínání, tak mohou pomoci, ale také naopak způsobit paniku u koně, který začne couvat a při pokusu se vzepnout padá.
Čím mocnější a sofistikovanější je nástroj, tím může být cennější, vezměte si například uzdu. To však také představuje dilema – a mnozí jezdci tyto nástroje odmítají právě z toho důvodu, že mohou potenciálně velmi uškodit.
Nicméně nemusí být na škodu, když dočasným a krátkým použitím průvleček umožníme koni zjistit, jak si může uvolnit hřbet – je to asi lepší, než když je týdny ježděn s vysokým krkem a prohnutým hřbetem. To se stalo i na semináři s bývalým vrchním jezdcem Španělské jezdecké školy, Arthurem Kottasem:
Zde začíná obsah, který je dostupný jen předplatitelům.
foto: wikimedia.org, pod licencí Creative Commons
Komentáře nejsou povoleny.