V letošním roce oslaví 50 let činnosti Jezdecký klub Podkrušnohorského zooparku Chomutov. Osobou služebně nejstarší s ním spojenou je Miroslav Kub – zakládající člen, první předseda tělovýchovné jednoty, jezdec, trenér a vedoucí chovu koní. Protože usměvavý a stále dobře naladěný vousáč zřídkakdy chybí na dostizích, o rozhovor jsem ho požádala při tradičním letním mítinku na karlovarském závodišti.
Miroslav Kub s Kadetem – Hubertova jízda Chomutov
Velká část vaší rodiny je velmi úzce spojená s koňmi. Bylo tomu tak u Vás od dětství? Nebo jste si cestu k nim našel v pozdějším věku?
Cestu ke koním jsem si našel jako školák, někdy mezi desátým a jedenáctým rokem. Jezdil jsem na Ušák. To byl státní statek – hřebčín – na chov sportovních koní zaměřený na parkur a překážkové dostihy. Jenže v roce 1964 svoji činnosti Ušák skončil. V roce 1975 se mi naskytla šance rozjet chov koní a poníků a sportu v nově vznikajícím Lesoparku Chomutov. Oddíl jsme založili jako součást Lesoparku v roce 1976.
Váš bratr Josef se spolu se svými syny Petrem a Ivanem „upsal“ dostihům. Vás práce s plnokrevníky nelákala?
Byl jsem plně zaměstnán chodem chomutovského klubu a dostihy byly jen mým koníčkem. Po skončení v klubu jsem začal pomáhat rodině s přípravou dostihových koní v rámci závodů.
Vaše jméno je dlouhá léta spojené s klubem Podkrušnohorského zooparku. Předpokládám, že úspěšnému trenérskému období předcházelo to jezdecké…
Ano, v roce 1978 jsme pořádali první parkurové závody, na kterých jsem již startoval. Poslední závody jsem absolvoval v roce 1989.
Na které úspěchy Vašich svěřenců jako Trenér roku 1988 a 1989 vzpomínáte nejraději?
Nejraději vzpomínám na úspěchy Aleny Jünglingové Voborníkové.
Alena Jünglingová – Kadet
V klubové kronice jsem nemohla přehlédnout poznámku, že jste v roce 1989 obsadil s Kadetem 3. a 6.místo na závodech ve východoněmeckém městě Limbach-Oferfröhna. Jezdili jste do zahraničí na základě nějakých mezistátních partnerských výměn?
Měli jsme družbu s Karl-Marx Stadtem, nyní je to Chemnitz. Zde v roce 1990 obsadila právě Alena Jünglingová 2. a 5. místo.
Vnímal jste tehdy sotva porovnatelnou úroveň jezdeckého sportu u nás a za hranicemi?
Jednalo se o východní blok, který byl srovnatelný se závody na naší domácí půdě.
O rozvoj jezdectví se ve vašem městě zasloužili poníci, když byli v roce 1975 přivezeni do Lesoparku. Mají využití i dnes, když se klub specializuje na produkci sportovních koní?
Poníci mají stále využití u nejmenších dětí, kteří s nimi i závodí, v parkuru a drezuře.
Spřežení poníků
Nedá mi to a zeptám se na našeho společného známého, pana Jana Holcbechera, který ve vašem klubu se svým drezúrním koněm Indigem po odchodu z Karlovarska nějaký čas působil. Jak na společné období s mistrem republiky vzpomínáte?
Nechal nás nahlédnout do jiného světa. Jeho bravurní drezurní příprava byla vyhlášená. Bohužel parkury pro něj začaly být jen jednou z možností využitelnosti sportovních koní. Jediné, co mu pamětníci nemohou zapomenout, byl hromadný prodej koní, a to i těch, kteří byli nachystaní na úrovni MČR.
V úvodu prezentace vašeho klubu je psáno, že vychoval mistra republiky v parkurovém skákání. Můžete nám prozradit, o koho šlo a kdy titulu onen jezdec dosáhl?
Jednalo se o již zmiňovanou Alenu Jünglingovou Voborníkovou, která se stala v roce 1989 mistryní ČSSR. Tehdy jako jediná soutěžící zajela všechny parkury bez trestného bodu.
Přibližte nám, prosím, Vaši bývalou hlavní pracovní náplň v klubu, která vzhledem k atraktivitě prostředí působí více než zajímavě.
Náplň práce v klubu byla hodně rozmanitá. V té době jsme ještě jezdili na pole pro slámu a stavěli stohy. Sháněli jsme různě, mnohdy i po starých půdách, sedlový materiál, protože mít koně a nemít je čím nacajkovat, to by nešlo. Měl jsem na starost hlavně styk s partnery, jako byly státní statky, družební města a různí sponzoři. Z těch nejzajímavějších činností bylo samozřejmě pořádání závodů, výcvik mladých jezdců a koní, obsedání koní, příprava do sportu a zácvik do tahu. Účastnili jsme se s našimi koňmi různých akcí, jako jsou svatby, mikulášské jízdy a další. Samozřejmostí bylo jednání s nadřízenými orgány, nákup a prodej koní a poníků. Také jsem asistoval u kování koní a vykonával stavební práce na realizaci nové stáje.
Součástí areálu je také expozice statku, kde jsou k vidění tarpani, fjordi, chladnokrevníci a shirské klisny. Starají se o ně řadoví členové klubu nebo mají tato zvířata své vyhrazené ošetřovatele specialisty?
Tak tohle už je minulostí. Na statku se v současné době koně nenachází. Dnes je koncepce statku trochu jiná.
Jedna z vašich shirských klisen získala na mezinárodní výstavě „Člověk a kůň“ v Lysé nad Labem ocenění Kůň roku. Co vedení zooparku inspirovalo ke koupi tohoto plemena? Atraktivita, využití na výstavách, chov nebo sportovní vyžití?
Pořízení tohoto plemene byl záměr pana Romana Pislcejka. Využívaly se pro členy oddílu, do zápřahu, a jezdilo se s nimi na výstavy.
Sluší se zmínit ještě jedno odvětví jezdeckého sportu, které dělá od konce 80.let minulého století vynikající reklamu vašemu klubu, a to voltiž. Podle jakých kritérii vybíráte do svých řad případné zájemce?
Rozhodující je věk. Děti se berou od 8 let. Samozřejmostí je pohybové nadání. Praxe u koní je obrovskou výhodou.
Členky voltižního družstva splnily nominační podmínky pro Mistrovství světa (2000) a byly blízko Světovým hrám ve Španělsku (2002). Proč na žádnou z těchto prestižních akcí nakonec neodjely?
Do Španělska od nás v rámci reprezentace odjela Dana Truchlyová, jako náhradník. Za dalších šest let, v Brně roku 2008, jsme už na MS a ME měli zástupce na vlastním koni Grant Arot. V roce 2009 se ve Švédsku konalo ME, kam jsme vyjeli se dvěma koňmi.
Chomutovští voltižéři
Jaké další služby kromě výcviku mladých koní a jezdců klub nabízí?
Klub sám o sobě nabízí výcvik jezdců, kteří jsou jeho členy. Dále se ve spolupráci se Zooparkem účastní různých akcí, jako jsou třeba Chomutovské slavnosti, exhibice, dětské dny a pravidelné vodění v Zooparku.
Aktivitami klub rozhodně nešetřil a nešetří. Pravidelné závody, huberty, Shetland pony show, skoky ve volnosti, zkoušky základního výcviku jezdce, hipoterapie. Které akce můžete připomenout?
Hipoterapii se již nevěnujeme. Stále se pořádají Hubertovy jízdy, letní tábory a soustředění. Závody se pořádají ve spolupráci se Zooparkem Chomutov a to skokové, drezurní a voltižní.
Z našeho rozhovoru je zřejmé, že máte návštěvníkům co nabídnout. Můžete nám poodhalit náplň oslavy, která v Zooparku proběhne 5. září?
Návštěvníky v rámci oslav čekají ukázky jezdeckých sportů, kterým se v současnosti oddíl věnuje. Jedná se o parkur, drezuru a voltiž. Představí se i ti nejmenší na ponících. Dalšími ukázkami budou working a zápřah, které předvedou bývalí členové klubu. Hlavním cílem je setkání současných a bývalých členů našeho oddílu. Večer bude spojený s hudbou, tancem a vzpomínáním. Hrát bude skupina Úlet, která nás již řadu let doprovází na akcích, které pořádáme.
Návštěvníky v rámci oslav čekají ukázky jezdeckých sportů, kterým se v současnosti oddíl věnuje. Jedná se o parkur, drezuru a voltiž. Představí se i ti nejmenší na ponících. Dalšími ukázkami budou working equitation a zápřah, které předvedou bývalí členové klubu. Hlavním cílem je sekání současných a bývalých členů našeho oddílu. Večer bude spojený s hudbou, tancem a vzpomínáním. Hrát bude skupina Úlet, která nás již řadu let doprovází na našich akcích, které pořádáme. Všechny srdečně zveme.
Z archivu
Hubertova jízda
Fotograf Karel Vála
70. léta
Cena st.statků Chomutov 1977-vítězný Pavel Rouč a Fešák
80. léta
Klisna Čapka
Kniha k 35. výročí založení Jezdeckého klubu
Text: Marcela Kozová
Foto: Archiv JK Podkrušnohorského zooparku Chomutov
Komentáře nejsou povoleny.