Endo přišel o zrak. Přesto má na svém kontě tři rekordy v Guinessově knize, tisíce fanoušků na sociálních sítích, kde byl už roky známou tváří, součástí velké sociální bubliny lidí od koní. Ale za vší slávou stálo odhodlání jedné dívky. Kůň je slepý. No a? A vzpomínáte na příběh Tajfuna a jeho mladé jezdkyně? Malý „update“ vás potěší.
Morgan Vagner a ENDO
Morgan Vagner bylo 13 let, když si na farmě své babičky vybrala tříměsíční hříbě appaloosa jménem Endo. Morgan nejenže Enda, jak dospíval, pomalu připravovala na obsedání, ale také s ním pracovala ve volné drezuře na vysoké úrovni. Benefitem takové práce je silný základ důvěry a komunikace mezi koněm a jezdcem, předpoklady pro překonání jejich nejtěžší zkoušky.
Když bylo Endovi asi 8 let, rozvinula se u něj uveitida1. V důsledku let opakujících se zánětlivých epizod a léčby se Endův zrak zhoršoval a bolest se stupňovala. Rozšiřující se stíny, které zaplňovaly jeho vizuální svět, ho děsily a znepokojovaly. Morgan se v roce 2012 rozhodla nechat Endovi odstranit pravé oko a o rok později i levé. Věděla, že by mohla Endovu kariéru jezdeckého koně ukončit. Vsadila však na to, že bude moci i nadále žít produktivní život bez bolesti.
Zároveň Morgan čelila vlastním výzvám. V 19 letech jí byl diagnostikován systémový 2lupus erythematodes, i když při pohledu na ni byste netušili, že je něco v nepořádku.
V době, kdy Endo začal ztrácet zrak a prognóza byla neúprosná, hledala Morgan informace, jak pomoci koni adaptovat se na slepotu, a především začala Enda učit reagovat na hlasové signály. Po odstranění druhého oka Morgan s ním hned začala pracovat, aby ho udržela v tréninkové rutině. Jejich prvním a nejnáročnějším úkolem bylo pomoci Endovi znovu najít rovnováhu. I když měl valach ještě před ztrátou obou očí zastřený zrak stíny, dokázal se ve světě orientovat. Avšak slepý Endo se musel znovu naučit, jak se ve svém prostředí orientovat. Jakmile byl tento problém vyřešen do té míry, že by mohl znovu sloužit jako jezdecký kůň, vrátila se do sedla.
Začali soutěžit ve working equitation až poté, co přišel o obě oči. Morgan s ním absolvovala kurz v této disciplíně pod vedením Julie Alonzo, na kterou jejich týmová práce natolik zapůsobila, že s nimi ráda pokračovala v trénování i po kurzu. Pro Morgan byla jedním z lákadel této disciplíny její soudržná komunita. Soutěžící se navzájem dobře znají, ale také se podporují ve snaze o lepší výkon.
Welfare
Morgan nicméně občas slýchala i negativní komentáře. Někteří lidé naznačovali, že od valacha vyžaduje příliš mnoho. Ptali se, proč ho prostě nedá na pastvinu a nenechá ho vést jednoduchý život? Ale podle Morgan každá pozitivní zkušenost, kterou Endo na novém místě získá, a zvládnutí každé nové dovednosti ho činí mnohem bezpečnějším. Pokračovala v jeho výcviku, aby ukázala, že slepí koně mají stále svou hodnotu a mohou mít se svými majiteli smysluplné vztahy.
A kdo měl možnost tuhle dvojici vidět doma, pochopil, že Endo se s Morgan cítí lépe, než kdyby ho jen tak vyhodili na pastvu. Když ji slyšel, vystrčil hlavu a „hledal“ ji. Jeho mimořádný talent byl nejspíš výsledkem jeho vazby k Morgan a její oddanosti, nikoli nějakého vynuceného cvičení.
Když se Morgan ptali, co by vzkázala někomu, kdo hledá povzbuzení při řešení problému nebo nějakého handicapu, chvíli se zamyslela a pak odpověděla: „Neomezujte se. Musíte najít způsob, jak dělat to, co chcete.“
Endo odešel před několika dny za duhový most. Ale zanechal hlubokou stopu. Morgan s Endem se stali inspirací. Většina z nás čelí mnohem menším výzvám, než jaké překonávali Endo a Morgan. Šanci na úspěch i v téměř bezvýchodných situacích máme všichni, pokud se do úkolu pustíme a přestaneme si na sebe klást omezení, říká Morgan Vagner.
A jak se daří Tajfunovi?
Vzpomínáte na článek v našem, ještě tištěném, časopise o slepém koni jménem Tajfun a jeho odvážné, mladé jezdkyni s velkým srdcem? Nakoukla jsem na facebook. A on tam byl. Bujný plnokrevník plný života, tak si tam cválali. Hned jsem se ozvala paní Anežce Zajícové, jestli by mi nesdělila, zda se něco během těch čtyř let změnilo. Napsala mi: Já bych řekla že je v naprosté pohodě a myslím si, že je to teď konečně spokojený kůň. Teď už je vlastně 3 roky po enukleaci obou očí a musím říct, že od té doby se mu hrozně ulevilo a je to úplně, ale úplně jinej kůň, paradoxně i víc samostatnej.
Tajfun – oddaný a spokojený
Trénink slepého koně
Pokud kůň z nějakého důvodu ztratí zrak, pak v jeho managementu je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů, z těch nejdůležitějších je to jeho schopnost adaptovat se na ztrátu zraku, stupeň výcviku a postoj k tréninku a samozřejmě je tu ekonomické hledisko. Obvykle nedochází ke ztrátě zraku najednou, ale postupně. Prioritami majitele jsou bezpečnost a welfare koně a bezpečnost lidí, kteří jsou s ním v kontaktu. Slepý kůň se zpravidla mnohem více spoléhá na sluch. Bezpečné prostředí je zásadní, protože kolize mohou koně traumatizovat. Ve stádě slepý kůň obvykle klesá na dno sociálního postavení. Slepé klisny jsou stejně dobrými matkami jako ty, které vidí, ale více si brání svá hříbata, zvlášť v prvních týdnech jejich života.
Zdroj (https://doi.org/10.1002/9781119782285.ch15Digital Object Identifier (DOI)
1Rekurentní uveitida koní, bolestivý zánět uveálního traktu oka
2Lupus je chronické autoimunitní onemocnění, které může postihnout tkáně v celém těle; mezi příznaky může patřit extrémní únava, bolesti hlavy, bolesti kloubů, anémie a horečka. Nejde o lupénku, která je sice nepříjemná, ale neohrožuje na životě.
Komentáře nejsou povoleny.