… nebo na to, že by se měli pětiletí hřebci skvět v drezurním obdélníku na šampionátu pětiletých? Jak se k tomu staví velikáni jako Antoine de Pluvinel, Francois Robichon de la Guérniere a Gustav Steinbrecht?
Otázka kdy začít s výcvikem koně pod sedlem je žhavá celá staletí. Samozřejmě je třeba prostřednictvím výkonnostních zkoušek provádět potřebnou selekci a zlepšovat chov, nicméně tříletí koně rozhodně nejsou dospělá zvířata, což je důvodem časté kritiky.
Staří mistři brali mladé koně dlouho jako hříbata, a tak je také označovali. Začínali s výcvikem teprve v pěti nebo šesti letech. Francois R. de la Guérniere (1688-1751) ještě později – podle toho, v jakých podmínkách je budoucí jezdecký kůň odchováván. „Správný věk pro zahájení výcviku je podle klimatických podmínek odchovu šest, sedm nebo osm let. Než koně obsednu, předpokládám, že je v tomto věku zvyklý na kontakt s lidmi a strpí sedlání a uzdění.“
Základem výcviku je dobrá výchova
V minulosti i současnosti jsou všichni dobří trenéři jednotní v jedné věci: bez dobré výchovy se výcvik nedaří. Jezdec se také musí umět vcítit v každém okamžiku do pocitů a reakce koně. Jen tak je schopen adekvátně posoudit jak své chování, tak chování koně. Kde tedy začíná vlastní výcvik? V první řadě u lidí – to tvrdí i velký německý klasik Gustav Steinbrecht (1808-1885) i Antoine Pluvinel (1555-1620).
Zde začíná text, který je přístupný jen předplatitelům (700 slov).
Text: Anna Eichinger
Foto: commons.wikimedia.org, ilustrace z „L’instruction du Roy en l’exercice de monter à cheval“ Antoine De Pluvinel
Ukázka z knihy Drezurní principy založené na biomechanice – Thomas Ritter – str 36- cca 39
Komentáře nejsou povoleny.