Gruzie, poblíž hranic s Čečenskem: neuropatalog Irakli Khvedaguridze v roce 2009 mohl odejít do penze, ale rozhodl se odejít pomáhat lidem vysoko do hor. Do svého rodného kraje, kde žijí lidé na samotách tak blízko nebe, že tam pohodlná infrastruktura nedosáhne. Film o zdejší legendě, na který se můžete zdarma podívat na ART ještě do 11. května, vám bere dech. Jmenuje se „Le vieux medecin et son cheval“. Už první záběry vás přikovou na židli stejně jako celý příběh.
Podívejte se na trailer. Celý film je zde do 11. května: https://www.arte.tv/fr/videos/113579-000-A/le-vieux-medecin-et-son-cheval/
Starý lékař a jeho kůň
Irakli Khvedaguridze, lékař v důchodu, míří na horském koni tušského plemene ke svému pacientovi. Scenérie majestátních hor je úchvatná. Některé vesnice jsou ve výšce až kolem tři a půl tisíce metrů. Jeho kůň Bichol se v téhle drsné kráse narodil a přesto, že už také počítá roky po dvacítce, jde jistým krokem po vrstevnicích, po nekonečných svazích nahoru a dolů.
Cesta do hor
Po absolvování studia na Státní lékařské univerzitě v Tbilisi roku 1970 začal Irakli pracovat v jedné nemocnici ve střední Gruzii. Když předchozí lékař v roce 1979 odešel z Tušska, Irakli několikrát střídal službu v měsíčních rotacích. V roce 2009 opustil svůj post na neuropatologii na klinice v Alvani a následující rok, po odchodu do důchodu, převzal místo v Tušsku natrvalo a přesunul se do své rodné vesnice Bochorna, do nejvýše obydleného místa v zemi (2300 m), na samém okraji Evropy. Svého koně Bicholu bere jako člena rodiny. Jeho lidská rodina, synové, vnoučata zůstali dole ve městě, manželku má nemocnou. „Vím, že bych měl být s ní, ale co když tady bude někdo potřebovat pomoc?“ vysvětluje Irakli a dodává, že záleží na jeho zdraví, jak dlouho tu zůstane, jak dlouho ještě zvládne vylézt na koně, protože poslední tři, čtyři roky cítí, že už mu síly ubývají.
Film byl natočen před třemi lety, kdy cestoval v sedle za pacienty ve věku 81 let. Letos je mu 84 a stále ve své práci, či spíše ve svém poslání, pokračuje. Jeho nejsilnější motivace? Nesmírně silný pocit odpovědnosti vůči horalům, kteří by mohli potřebovat jeho pomoc. V současné době je také jediným obyvatelem Bochorny. Více než vlků se obává lavin. „Srdce se mi rozbuší, kdykoliv uslyším ten zvláštní skřípavých zvuk vycházející z hor.“
Zde začíná obsah (780 slov a další fotografie), který je přístupný jen předplatitelům.
Komentáře nejsou povoleny.