Ale jen na chvilku, jak se dočtete níže. Ve světle nedávné události, kdy se částí naší republiky prohnala voda, je dobré si připomenout, jací jsou vlastně koně plavci – třeba pro případ, že se nestihnou evakuovat a ocitnou se ve vodě. Jak daleko je můžete hlubokou vodou vést, třeba podél člunu?
Koně mají v plavání na delší vzdálenost své limity, ale někteří je neberou v úvahu. Takovým „dárečkem“ byl dostihový kůň Rebel Rover z Austrálie (viz foto výše). V roce 2016 v Austrálii shodil na pláži svého žokeje a vydal se do vod oceánu. Nejspíš očekával, že přeplave vodu jako nějakou řeku a na druhé straně bude mít klid a trávu. Uplaval jedenáct kilometrů, než se ho podařilo záchrannému týmu dohnat, otočit a nasměrovat zpátky. Celá akce trvala hodinu a půl. Pětiletý valach byl sice proslulý svým temperamentem, ale jeho trenér Brad Smith byl překvapený. V tréninku v bazénu koně neplavou déle než pět až deset minut. Nicméně tento dostihák už měl svou pověst. „Říkáme mu Rebel, protože on je opravdu takový. Obecně je to dobrý kůň, se kterým se dá dělat cokoliv, ale v určitých situacích bývá nevyzpytatelný,“ řekl o něm Smith.
Jedná se samozřejmě spíše o ojedinělý případ, koně se obvykle jen tak nevrhají do vody, natož do vln oceánu či rozbouřené povodňové vlny, ale ani do laguny, kterou záplava vytvořila, a to ani s vidinou záchrany a svěží zelené trávy na vzdáleném břehu – pokud nemají tu zkušenost.
Pravidelně jsme svědky riskantní záchrany koní trčících na jednom kousku vyvýšeného místa, kdy lidé musí koně na vodítku doprovázet a směrovat do bezpečí.
Koně ve vodě
Koně umí plavat, ale kvůli své velikosti a menšímu množství tuku jsou mnohem náchylnější na hypotermii, pokud jsou ve vodě příliš dlouho. Také je pro ně mnohem náročnější dýchat. Není radno vzít koně do vody podél člunu na dlouhý výlet, nicméně třicet minut se udává jako interval, který zdraví koně zvládnou ještě v pořádku, pokud plavání neztěžuje silný proud nebo příliš ledová voda. Ideální jsou pěti až deseti minutové intervaly. Obvykle plave rychlostí 4 km/h.
Nikolaj Schweschkov, Hlava plavajícího koně, 1865
Jak koně při plavání dýchají?
Když vkročíte s koněm do vody a začne plavat, je chvilku bez dechu – na začátku plavání má apnoickou fázi, kdy dech zadrží. Důvodem je snaha chránit dýchací cesty před vodou nebo je to částečně stav společný všem savcům – potápěcí reflex. Ten mají všichni savci včetně člověka, když ponoří hlavu do vody. Reflex funguje u lidí tak, že když si ponoříte obličej do studené vody, přestanete dýchat, sníží se tepová frekvence a povrchové cévy se smrští (periferní vasokonstrikce), což omezí průtok krve do končetin a upřednostní dodávku krve do středu těla. Tím tělo snižuje nároky na kyslík v prostředí, kde kyslík není k dispozici. Je to velmi silný a rychlý reflex, se kterým se setkávají také matky, které chodí na plavání se svými novorozenci. U koně je tato apnoická fáze relativně dlouhá a při plavání je nádech o polovinu kratší než výdech.
Měření bez jezdce ukázala, že při vstupu do hluboké vody (nebo mé klisny do louže) se zvýší tepová frekvence na 170-215, když začne kůň plavat, tak se postupně snižuje na 148-182. Hladina laktátu a koncentrace amoniaku byla nízká (laktát pod 4 mmol/l).
Nozdry jsou během plavání povolené
Maximální pleurální tlak výdechu je více než dvojnásobný při plavání oproti cválání.
Dýchání při plavání má tedy u koně tři fáze – 1. nádech – 2. apnoe (1,6s plus mínus 0,53s) – 3. výdech, zatímco ve cvalu má dvě nezbytné fáze - nádech a výdech. Dechová frekvence je cca 28
Golden Gate a Blackie
Průliv u západního pobřeží USA v Kalifornii spojuje Sanfranciskou zátoku s Tichým oceánem. Je přibližně 8 km dlouhý, 1,5 až 3 km široký.
Nad úžinou Golden Gate se tyčí ikonický červený most. Ostrý zvuk aut dalece přehlušuje jakékoliv zvuky přírody, šum moře, ptáky. Jen most a motory aut. Stavba trvala od roku 1933 do roku 1937. V roce 1938 ukázal kůň Blackie, že most nepotřebuje, protože ze San Francisca do okresu Marin se dá prostě doplavat. Na začátku úctyhodného výkonu překonání neklidných vod úžiny ovšem stála sázka.
V tomto roce vlastnil motorest na dálnici Great Highway v San Franciscu nějaký pan Richard Shorty. Motorest byl oblíbeným místem vyznavačů sportu všeho druhu, ochomýtal se tu kromě novinářů, fanoušků a hráčů karet i C.S.Howart, majitel slavného dostihového koně Seabiscuit. Sázky na koně také zapadaly do zdejší skládačky hostů a v září toho roku sem zavítal i majitel dostihové dráhy Bay Meadows, Bille Kyne.A tady to začne být zajímavé. Shorty vlastnil dvanáctiletého bývalého rodeového koně jménem Blackie. Když nad několika pintami piva došlo na téma plaveckých schopností koní, Shorty tvrdil, že Blackie je výborný plavec a dokáže překonat úžinu Golden Gate. Kyne se vsadil o 5000 dolarů, že to nedokáže. Nakonec se sázka umoudřila na rozumnějších tisíci dolarech a upřesnily se její parametry. Kůň měl úžinu přeplavat od Lime Point in Marin County do Crissy Field v San Francisco, tj. cca 3 km. Brzy se to rozkřiklo a organizace na ochranu zvířat SPCA intervenovala u armády v Lime Point, aby plavbu koně nepovolila. Nicméně tu byl ještě velkoobchodník s mořskými plody, který zapůjčil svůj rybářský trauler pro bezpečný doprovod koně. Shortyho bratr si vzal ještě na pomoc kostky cukru, aby mohl koně lákat za loďkou, ale Blackie nic takového nepotřeboval. Prostě plaval bez ohledu na zdejší nebezpečné proudy a úžinu za 23 minut a 15 sekund překonal.
Shorty vyhrál sázku a Blackie odešel do fajn důchodu na tiburonských pastvinách. Plavat už nikam nemusel a žil dlouhý a spokojený život. Dnes ho na tiburonských pláních připomíná jeho socha.
Komentáře nejsou povoleny.