Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Copenhagen: Kůň, který zvítězil u Waterloo

Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu, byl vojenským velitelem, britským politikem a v letech 1828–1830 předsedou vlády Spojeného království. V kontextu umění obrany je považován za jednoho z nejúspěšnějších stratégů a mnoho z jeho taktik se i v současnosti studuje na vojenských akademiích. Měl rád koně, zejména pak svého ryzáka Copenhagena, z jehož hřbetu dosáhl svých největších vítězství.

Kůň, jehož jméno je překladem dánského města Kodaň, se bitvy u Waterloo účastnil pod vévodovým sedlem. Byl křížencem plnokrevníka a arabského koně a vycvičen britským polním maršálem Thomasem Grosvenorem. Jeho otcem byl plnokrevný hřebec Meteor a matkou Lady Catherine, která byla Grosvenorovým koněm v dobách obléhání Kodaně.

Copenhagen přišel na svět po druhé bitvě o Kodaň, kterou konflikt vyvrcholil a jíž se jeho matka účastnila již březí, a pojmenován byl tematicky, na počest britského vítězství. Je popisován jako svalnatý ryzák, v kohoutku vysoký metr a půl.

Copenhagen měl neobvyklý zvyk, kterým bylo žraní vleže. Nejraději měl kukuřičné klasy.

Grosvenor vkládal do hříběte velké naděje v oblasti sportu. Jako tříletý se Copenhagen účastnil celkem deseti dostihů, ve většině z nich však skončil kdesi uprostřed výsledkové tabule. Průměrné sportovní výkony maršála zklamaly, a bylo jasné, že z rezatého hříbátka dostihová hvězda nevzejde. Tehdy byl Copenhagen prodán Wellingtonovu adjutantovi, a v pěti letech se stal vévodovým válečným koněm.
Vévoda z Wellingtonu si Copenhagena oblíbil, především prý díky vlastnostem vyplývajícím z ryzákovy arabské krve. Byl odvážný a dobře vycvičený, pod palbou dokázal zachovat pozoruhodný klid.

Copenhagen vévodovi patřil impozantních dvacet tři let. Během té doby si k němu Wellington vytvořil silný vztah, utužený nespočtem společných zážitků. Snad tím nejvýraznějším bylo vítězství v bitvě u Waterloo. Na belgickém bojišti nesl Copenhagen svého pána nepřetržitě po dobu sedmnácti hodin.

Po skončení bitvy sesedl u Waterloo Wellington z koně, nezraněn, a pochvalně jej poplácal po zadku, což však způsobilo Copenhagenovo leknutí a následné vykopnutí. Vévodovu hlavu údajně minul jen o vlásek, a málem tak přivedl vítězný den k úplně jinému konci.

Copenhagen byl Wellingtonovým koněm i nadále, po dobu okupace Francie. Společně se pak účastnili nesčetných přehlídek a jiných slavnostních akcí. Wellingtonovi sluhové, kteří se o Copenhagena starali v jeho důchodu, tvrdili, že si kůň své hrdinství uvědomuje, pyšně se nosí a rád se nechá obdivovat.

Na věčné pastviny odešel Copenhagen ve věku 28 let. Některé zdroje uvádí, že smrt byla způsobena jeho zálibou v piškotových dortech a jiných sladkostech, oficiální verzí je zkrátka vysoký věk. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami na vévodově venkovském sídle Stratfield Saye. Ten se rozloučení osobně účastnil jako sedmašedesátiletý. Při posledním rozloučení o Copenhagenovi řekl: „Mohli tu být rychlejší koně, a nepochybně také krásnější, ale pohodlím a vytrvalostí se mu žádný nevyrovnal.“

Vévodu velmi pobouřilo zjištění, že Copenhagenovi chybí jedno z kopyt, které někdo odřezal a ukradl. Po několika měsících jeho tělo exhumoval s nadějí, že získá některé z dalších kopyt na památku, všechna však uhnila. Nakonec bylo kopyto nalezeno, když se k jeho odcizení přiznal jeden z Wellingtonových sluhů. Vrátil je s omluvou, že si nemyslel, že by pro vévodu něco znamenala koňská mrtvola. Z kopyta se později stal dekorativní kalamář.

Foto: World History Encyclopedia

Komentáře nejsou povoleny.

Vydavatelem časopisu Koně&Lidé a provozovatelem webu www.konealide.cz je společnost Etira s.r.o.