Příběh Safíra, na jehož léčbu přispěli lidé přes platformu Donio přes 140 tisíc korun, má šťastný konec. Kůň je po léčbě doma a dává znát, že mu je dobře. Jeho kolaps ve vodě však zůstává záhadou. Byli jsme u toho, když opouštěl kliniku v Heřmanově Městci, a dostali také možnost znát detaily z lékařské zprávy.
Osudný den
Letos 6. dubna si počasí vystrojilo nádherný slunečný den a Sára Guttmannová ze severních Čech se svou kamarádkou jistě nebyly jediné, kdo si to odpoledne na koních dopřál brouzdání ve vodě. Podvečerní idylka s koňmi v rybníku jak vyšitá, voda cáká od hrabajících nohou koně, pak střih a přiletěla noční můra. Kůň ve vodě začal kolabovat. Po třetí hodině ráno už ho měly v péči veterinářky z kliniky Heřmanův Městec.
Co se přesně u rybníka stalo, Sáro?
Vlezli jsme do vody, ne plavit, jen se pocourat. Hrabal nohou a cákal, miluje to. Pak jsme vyšli ven a po chvilce znovu do vody a zase ven. Když jsme do rybníka vstoupili potřetí, choval se stejně, cákal a užíval si to… až do okamžiku, kdy jsme vycházeli z vody. Najednou začal pode mnou skákat. Pomyslela jsem si, co se děje, že má tolik energie – faktem je, že dlouho jsem nejezdila. Pak si jen vybavuji, jak se zvedá a letím. Mám to trochu v mlze. Jen vím, že jsem dopadla do vody, a jak jsem se zvedla, řekla jsem si, že ho musím dostat ven. V tu chvíli mě něco odstrčilo. Zmítal se a podle videa mě kopnul, ale necítila jsem to, jen jsem vnímala, že padám zpátky do vody. Znovu jsem se zvedla a snažila jsem se jeho nohy opatrně obejít a dostat se k hlavě, kterou už měl pod vodou. Zkoušela jsem mu ji vytáhnout, ale zmítal sebou, nešlo to. Pak nastal útlum. Nehýbal se. Vytáhla jsem mu hlavu nad vodu, načež sebou znovu začal házet a pak zase nastal útlum. Znovu jsem mu vytáhla hlavu nad vodu. Byly to takové dva záchvaty za sebou, možná se jen snažil vstát, ale pak už nemohl.
Jak se vám podařilo ho zvednout a dostat do stáje?
Zavolala jsem na holky, ať seženou veterináře. S mojí kamarádkou, co se zaučuje u policie, jsme se snažily ho otočit hlavou ke břehu. Jak jsem měla v náruči jeho hlavu, pomyslela jsem si-teď mi tady umře. Když se nehýbal, tak i na moment zavřel oči. Poplácala jsem ho po tváři a řekla jsem mu „Neumírej mi tady, fakt mi to nedělej!“.
Zde začíná obsah, který je přístupný pouze předplatitelům.
Komentáře nejsou povoleny.