V okamžiku, kdy se bajonet zapíchl do jejího stehna, zaútočila a strhla vojákovi jediným kousnutím kůži z celého obličeje. Klisna Lisette se zapsala do historie svým činem uprostřed bitevní vřavy na začátku 19. století. Nejen, že zachránila svého jezdce a unikla smrti, ale dožila se i klidného důchodu.
Jílové, 8. 2. 1807
Na podzim roku 1805 se důstojníci Grand Armée připravovali do blížící se bitvy u Slavkova. K výbavě patřili samozřejmě i koně a baron Marcellini Marbot nebyl zrovna při penězích. „Vlastnil jsem dva koně, ale potřeboval jsem ještě jednoho lepších kvalit. Nesháněli se snadno a nebyli levní. Měl jsem hluboko do kapsy, ale také velké štěstí, když jsem narazil na německého vědce jménem D´Aister, kterého jsem znal. Nyní byl vychovatelem dětí švýcarského bankéře, jehož společník M. Finguerlin vlastnil velkou stáj a skvělé koně. Mezi nimi okouzlující klisnu Lisette, vynikající zvíře původem z Mecklenburgu.
Krásná Lisette byla rychlá jako jelen a tak dobře vycvičená, že by na ní mohlo jezdit i dítě. Měla jen jednu špatnou vlastnost – kousala jako buldok a zuřivě napadala každého, kdo se jí nelíbil. Není divu, že změnila majitele. Klisnu od Finguerlina koupila paní de Lauriston pro svého manžela, císařova pobočníka, který jí napsal dopis, kde ji požádal, aby mu sehnala bojového koně. Lisette změnila stáj, ale ne na dlouho. O její agresivitě se Finguerlin při prodeji nezmínil a zjevně klisnu podcenil i její nový ošetřovatel ve stáji Lauristonových.“ Našli ho večer.
Zde začíná obsah, který je přístupný jen předplatitelům.
Komentáře nejsou povoleny.