Svézt se na islandském koni v jejich jedinečném mimochodu je zážitek. Když jsem paní Annu sledovala na brněnském výstavišti na Animal Techu v roce 2021 předvádět jízdu s naplněným džbánkem v ruce, aniž by rozlila jeho obsah, věděla jsem, že vám, milí čtenáři, musím o jejím chovu přinést reportáž. A samozřejmě i na vlastní „zadek“ vyzkoušet, jak pohodlné takové svezení v rychlém mimochodu vlastně může být. Takže – jaké je?
Islandský kůň disponuje dvěma tipy mimochodu – töltem a skeidem. Tölt je symetrický, laterální čtyřdobý chod. V každé fázi chodu se alespoň jedna noha dotýká země. Skeid je tzv. létající chod, „flying pace“, specifický rychlý dvoudobý mimochod. Země se dotýkají vždy obě stejnostranné končetiny, poté následuje malá pauzička, kdy jsou všechny končetiny ve fázi vznosu, načež se země dotknou obě protistranné končetiny.
Aničko, jak to vlastně s mimochodem je? Vznikl náhodně, nebo záměrnou šlechtitelskou prací Vikingů?
Mimochod vyšlechtili Vikingové u islandských koní zcela záměrně, a to volbou takových koní do chovu, kteří měli mimochod vrozený. Mimochody jsou totiž historicky přirozené pro spoustu plemen koní, ve středověku byli mimochodní koně napříč všemi plemeny velice cenění a pro velkou pohodlnost přednostně vyhledáváni k jízdě. Až s příchodem kočárové dopravy do Evropy mimochody v běžné populaci jezdeckých koní vymizely – byl upřednostněn klus. Mimochodní koně se ale dál šlechtili, především v Americe. Mimochod se může ojediněle objevit u téměř jakéhokoliv plemene koně. Dá se tedy říct, že stejně jako u jiných mimochodníků byl u islandských koní mimochod v chovu upevněn pečlivou selekcí pro možnost pohodlných přesunů na dlouhé vzdálenosti v rychlejším tempu v náročném terénu.
Anna Dives začala budovat farmu v roce 2007 – z rodného Německa se s ní do České republiky stěhovalo hned devět islandských koní.
Na Islandu nežijí žádní predátoři – kromě člověka. Koně tedy neměli potřebu utíkat do bezpečí coby lovená kořist. Měli tak čas vyvinout si dokonalou techniku zdolávání velmi náročných terénů při získávání potravy, a to i z velmi těžko dostupných míst. I díky tomu jsou islanďáci obecně méně lekaví a bojácní, nemají tolik tendence řešit strach bezhlavým úprkem.
Kde jste se v ČR, Anno, vlastně vzala, dokonce s celou základnou chovu „islanďáků“?
Zde začíná obsah, který je přístupný pouze předplatitelům.
Komentáře nejsou povoleny.