Příběh Michaely: Přivázala se ke koni při lyžování. Svým příběhem chce varovat ostatní

Michaela Kunová prožila celý život mezi koňmi. Vlastní malý ranč, pořádá dětské závody, dává hodiny přirozené komunikace. Její srdcový kůň, kobylka Sára, ji zanedlouho poveze k oltáři. Bude to další z osudových věcí, které společně zažijí. Jedna z těch méně příjemných se stala na loukách za stájí před deseti lety.

V polovině zimy, když byly louky za Michaelinou stájí pokryty sněhem, se mladá jezdkyně rozhodla se svou kobylkou vyrazit lyžovat. S tehdy devítiletou Sárou měla vybudovaný pevný vztah a společně tvořily sehraný tým; kobylka byla bezproblémová, mohly na ní jezdit i děti, a ani Michaela, ani nikdo jiný s ní neměl špatnou zkušenost. Lyžovaly spolu už dřív, ale Michaela zatím vždy byla v pozici jezdce, kdy koně řídila ze sedla a další lyžař se držel popruhu. Teď se Michaela vydala lyžovat sama.

Aby dokázala koně lépe řídit, rozhodla se jej ovládat oběma rukama a tažné lano připevnila k horolezeckému sedáku, který měla na sobě. Použila karabinu s bezpečnostní pojistkou, která se měla v případě silnějšího cuknutí otevřít. Michaela zmíněnou karabinu nepoužívala ráda, protože když s ní vodila koně, stačilo, aby lehce pohodil hlavou a rázem bral do zaječích. Tyto zkušenosti však znamenaly pro lyžařku pocit bezpečí, a proto se nebála jízdu vyzkoušet bez pomoci.

Kobylka byla ten den spíše lenivá, vyjížďka se nesla v klidném duchu. Michaela natáčela videa pro kamarádku a užívala si pohodovou chvilku před zkouškovým obdobím, které ji zrovna čekalo ve škole.

Michaela má Sáru od svých patnácti let. Vlastní ranč, kde tráví čas s rodinou a zvířaty. Se svým poníkem navštěvuje domovy pro seniory a stacionáře, kde se věnuje kontaktní hipoterapii. V současné době Michaela vyučuje odborný výcvik na střední zemědělské škole v Chebu.

Asi dva a půl kilometru od stáje z křoví vyskočila srna. Sára se polekala a uskočila. Prudký pohyb koně zapříčinil to, že se Michaele odepla jedna lyže a vylétla nahoru.

Michaela už si nevzpomíná, zda byl příčinou následného útěku koně úder lyží do hýždě, nebo jen úlek z nečekaného mihnutí předmětu v zorném poli. Sára se rozeběhla zpět ke stáji a Michaelu, v té chvíli už na zemi, táhla za sebou. Do karabiny se během vyjížďky dostala voda, která na pojistce zamrzla, a ta se tak neuvolnila, jak měla. Michaela byla po celou dobu vláčení při vědomí. Přilbu neměla, a snažila se tak držet ruku kolem hlavy, aby se vyhnula úderům. Karabinu se snažila odjistit sama, ale bylo to marné; naopak, čím více za lano tahala, tím více se kobyla plašila a tím rychleji běžela. V amoku vyvolaném strachem ani nereagovala na běžné povely.

Kůň Michaelu vláčel asi dva kilometry. Odpojila se až v zatáčce nedaleko stáje, kde stálo dopravní značení, o které se zarazila klíční kostí. Tam ji zahlédl soused, shodou okolností profesionální hasič, zavolal záchrannou službu a Michaele poskytl první pomoc. Ta jej ještě instruovala, kde jsou klíče od stáje, a že se má postarat o splašenou kobylu. Sanitka ji poté převezla do nemocnice, kde první dny strávila pod silným morfiem a následujících několik měsíců v lékařské péči.

Měla distorzi krční páteře, otřes míchy, hodně hluboké odřeniny a spáleniny na noze, hýždích, břiše, na rukou a obličeji, způsobené rychlým skluzem po ledovém sněhu. Nejvážnějším zraněním byla rozdrcená klíční kost. Lékaři Michaele rameno sdrátovali, ale kov po pár dnech protrhl kůži a dostal se z těla ven, což si vyžádalo několik reoperací.

Zhruba po půl roce se Michaela začala vracet k běžnému životu. Její cesta z nemocnice, ještě v županu a pantoflích, vedla rovnou do stáje, mezi koně. O ty se v době jejího pobytu v nemocnici postarali přátelé a rodina. Na své čtyřnohé kamarády Michaela nezanevřela, nadále jim věnuje všechnu svou energii i čas. Rameno má v pořádku, s úsměvem vypráví, že už vesele pobíhá po stáji s kolečky hnoje. Nyní devatenáctiletou kobylku Sáru si ráda osedlá, ale na lyže ji už nebere. Lidé se jí občas překvapeně zeptají na věci, jako „Proč jsi ji neprodala?“, nebo „Ty si na ni po tom všem ještě sedneš?“, ale Michaela jim odpovídá, že kobylku z ničeho neviní. Zvíře reagovalo přirozeně.

Michaele po divokém zážitku zůstaly jizvy, šrouby v kostech a velká životní zkušenost. Ke koni by se už nepřivázala, a přeje si, aby se tento příběh dostal k podobně odvážným lidem, jako bývala ona. ●