Mně se taky nelíbí psi zavření v bytě, říká provozovatel hipodromu. Výhrady ochránců zvířat nechápe★

Z parkoviště ve Žďáru nad Sázavou míříme do útrob pouti tepající v rytmu kolotočů a řvoucí omladiny vznášející se vysoko nad zemí. Míjíme poskakující děti s chomáči cukrové vaty a s balonky, kočárky a unavené rodiče s pravděpodobně vyprázdněnými peněženkami. Stranou největších atrakcí se skromně krčí hipodrom s poníky.

Pro dítě bývají často vítaným zážitkem a prvním krokem do světa koní, vzbuzují však i opačné emoce. Část veřejnosti tento způsob využívání koní odsuzuje jako týrání. Ochránci zvířat si o boj proti „Equus hipodromus“ rozšířili své portfolio a letos si zapsali výrazný úspěch. Pražská Matějská pouť dala poníkům veto. Na Svatojánské pouti ve Žďáru nad Sázavou nechyběli a my jsme se na ně chtěli podívat optikou provozovatele.

Přestože jsme se s provozovatelem poníků Karlem Vocáskem předem nedomlouvali a víceméně jsme ho „přepadli“, byl ochoten odpovídat na všechny otázky a nechat nás nahlédnout do denního režimu poníků.

■ je mi do pláče, kdykoliv vidím poníky na pouti chodit stále dokolečka, ve vedru, v obrovském hluku
■ nemají tam vodu
■ zvrácené vydělávání peněz
■ patří to do minulosti, stejně jako zvířata v cirkusech
■ kůň patří na pastvinu
■ vyvázaná, unavená zvířata
■ do vyspělé společnosti to nepatří
■ mají zvířata pro byznys
■ zatěžují jednu stranu svého těla, to má katastrofální dopad na jejich stavbu těla
■ hlavu mají hodně vyvázanou, udidla utažená
■ kůň na pouti = stroj
■ za rok bude chromý na záda

Hlasy odpůrců

Zatímco se domlouváme, v kryté manéži lelkuje pět poníků čekajících na své malé zákazníky. Jsou v dobré kondici, s pěknou srstí, upravenými kopyty. Vyvázaní spíše na volno, jedna kobylka trochu víc. Tmavý krasavec s bujnou hřívou si líně protáhne přední nohu o okraj manéže.

Na přímý dotaz, zda se musí řídit jasně stanovenými veterinárními podmínkami provozu, se dozvídám, že nikoliv. „To už tu bylo, ale zrušilo se to,“ říká Karel Vocásek, pátý v řadě generací chovatelů koní a kolotočářů. Ale pokud by někdo shledal závažný problém a kontaktoval veterinární správu nebo policii, řešilo by se to oficiální cestou. „Což se děje, lidi přijdou a říkají, že je tady na koně moc velký hluk a že jim to vadí.“ Hluk je něco, na co si musí koně zvyknout. „Zvládají to dobře. Vidíte, že jsme tady bokem, aby nebyli přímo v tom největším rámusu. I na Matějské to tak bylo, proto jsem se o to tolik rval,“ říká Karel Vocásek. Jednalo se o jeho reakce na facebooku, kde se probíral zákaz poníků na největší pouti v republice. „Nikdo nepřišel, aby řekl, co je špatně a jak by se to mělo řešit. Nedokážu těm lidem vysvětlit, že když ty poníky vezmu a dám k nim ty bedny a pustím hlasitost naplno, tak v tom hipodromu prostě nevydrží. Nebudou tam chtít být. Tím pádem to musíme dělat tak, abychom mohli fungovat. To znamená, aby byli koně v klidu. Těžko je naučím stát přímo u kolotoče, kde by hrála hudba, až by drnčely okna. Ten kůň tam prostě nebude. Jenže tohle lidi nechápou.“

Trpí psychicky?

Hluk je jedna věc, ale častým argumentem proti hipodromům je psychická zátěž koně. „To je další věc. Když se tedy zjistilo, že po fyzické stránce koně nemají problém, tak je prý na nich vidět, že strašně trpí psychicky. Jenže, kdo z nás má a zná zvířata, tak ví, že kdyby na tom byli psychicky špatně, tak tohle dělat nebudou. My ty koně nijak nenutíme, aby dělali něco, co nechtějí.

Zde začíná obsah, který je odemčený pouze předplatitelům.