Helen Schargo: Příběh holky – Krušnohorky

Jsem holka – žena, se srdcem na dlani, které se do života vmísily barvy a koně. Holka, která si od dětství kreslila a kreslit zvířata uměla dřív než psát.

Jmenuji se Helen Schargo a narodila jsem se jako Helena Scharnaglová v Krušnohorských Vejprtech. Své dětství a dospívání jsem prožila v Kovářské. Jako malá holka jsem si nehrála s panenkami,
ale s plyšovými zvířátky. V kočárku jsem po vesnici vozila malá koťata nebo křečky na výlet.

Toužila jsem ale po blízkosti koní. Kousek od domova byla malá stáj, kde měli tři tažné koně do lesa. Byla jsem šťastná, když jsem si je mohla pohladit nebo když jsem ráno slyšela klapot jejich kopyt. Později jsem se spřátelila s dobráckým kovbojem ze samoty. Také pracoval s tažným koněm a navíc měl dva jezdecké koně, kobylu a hřebce. Tam začalo mé velké přátelství s čtyřnožci.

Samozřejmě jsem si přála vlastního koně nebo poníka. Táta mi říkal, koně si pořídíš, až budeš velká. Každou volnou chvilku jsem kreslila. Kresbou jsem utíkala z reality do říše snů, svých vymyšlených příběhů. Své první obrazy jsem namalovala na základní škole temperovými barvami na sololit a plátěné prostěradlo neuměle natlučené hřebíky na kusu dřeva.

Koně byli stále v mém srdci a nyní se začali rodit pod mýma rukama. Zkrátka koně byli všude, kam se podíváš.

Cesta mne svedla do pražského ateliéru Tomáše Kubíka, absolventa AVU, hyperrealisty. Stal se mým velkým učitelem. To on mne naučil staré postupy a techniky v malbě a také obdiv k figurální tvorbě. Od mladého krajináře Tomáše Honze jsem se naučila používat barvy s tím, že ke štěstí mi stačí čtyři základní, z nichž namícháš celý svět.

Také se mi do cesty přimotala Galerie Artdolls v Praze. S galeristkou paní Klátilovou jsme hovořily o úžasné tvorbě uměleckých panenek. Tehdy připravovala mezinárodní výstavu a vyhlásila soutěž na téma Alfons Mucha ve světě panenek. Téma mne inspirovalo. Namalovala jsem látku se secesními motivy a následně ji použila jako střih pro výrobu textilního koně. Nikde jsem se totiž nesetkala s textilním koněm, který by měl realistické tvary. Byla to výzva. Koně byli stále v mém srdci a nyní se začali rodit pod mýma rukama. Zkrátka koně byli všude, kam se podíváš.

V roce 2014 jsem uspořádala tematickou výstavu Rok koně v Ostrovské oranžerii Václava Havla. Rok 2014 byl totiž skutečným čínským rokem koně. V tom roce jsem se vrátila zpět ke koním živým. Rok na to mi zemřel táta a já si uvědomila, že nic není napořád. Jsme tu jen na chvíli. Neměli bychom odkládat věci na – až jednou… V tom roce jsem si uvědomila, že už jsem dospělá.

Rok 2015 byl rokem změn. Požádala jsem o změnu příjmení na Schargo, pod kterým jsem již nějaký pátek tvořila. V roce 2015 se na Doupovském ranči narodilo hříbě, přesně v den narozenin mé milované babičky. Bylo to znamení. V roce 2016 jsem si své malé chlupaté hříbátko přivezla. Od té doby mne můj rošťácký „malovaný kůň“ (paint horse) učí rozhodnosti a pokoře. Radost střídá smutek. Bohužel mne před třemi lety opustila i maminka. Moc mi chybí.

Můj příběh pokračuje. Je čas vrátit se zpátky do světa snů a pohádek. Je čas dát ze sebe to nejlepší. Dávat radost a úsměvy tam, kde jsou třeba. Skrze mé obrazy, skrze mé koně. Vím, že skrze ně získáte radost a sílu do nich vloženou.

A jak jsem se dostala ke koním z látky?

Jako malá jsem si přála vlastního koně. S tužkou v ruce jsem kreslila po papírcích, sešitech a zdech. Když jsem malovala koně, cítila jsem jejich magickou přítomnost. Chtěla jsem mít alespoň plyšového s realistickými tvary. Ale k dostání byli jen prapodivní kočkopsi, co měli býti koňmi.
Náhoda tomu chtěla a já začala šít. Pod mýma rukama se začali rodit první látkoví koníci. Každý koník z mé dílny je jedinečným originálem. Snoubí se v něm kresba, malba a spousty hodin ruční práce.

Tvořím koně realistické, kostrové 3D a mou specialitou jsou textilní plastiky na zeď nebo do prostoru. Iluzorní 2D 3D efektem, pohádkové, snové i reálné. Doufám, že mou práci ocení nejen sběratelé umění, ale všichni milovníci koní.

Koníky tvořím podle momentálního nápadu. Udělám si skicu, zvolím barevnou kompozici. Vždy vycházím z realistického tvaru stavby těla koně. Textilní plastiky koní k zavěšení na zeď nebo do prostoru vymýšlím tak, že jedna strana koně je realistická a na druhé straně je vkomponován obraz. Je jen na majiteli, které straně dá přednost, např. podle momentální nálady. Figurální koníky šiji podle skutečné předlohy. Může to být jakékoliv plemeno, které vás napadne. Pokud má zákazník nějaké přání, pomůžu mu jej zrealizovat.

Hobby Horsing

Před nějakou dobou jsem narazila na článek o sportu s názvem Hobby Horsing. Dovolím si citovat ze stránek www.hobby-horse.cz:

„Možná se budete divit, ale Hobby Horsing, populární nyní již v mnoha zemích světa, je oficiální sport. Z rodného Finska se rychle rozšířil do dalších zemí, a to především díky dokumentu režisérky Selmy Vilhunenové Hobbyhorse Revolution, nominovaného na Oscara. Není náhodou, že právě ve Finsku tento sport zakotvil natolik, že se zde každoročně koná národní šampionát. Během jezdeckého festivalu v Helsinkách se přidružených soutěží v Hobby Horsingu zúčastnilo na 5000 lidí.“

Shrnula bych to tak, že se jedná o sport i zábavu. Děti mají fantazii. Představují si, že jedou na koni a překonávají s ním nejrůznější překážky. Při Hobby Horsingu si to jen představovat nemusí. Ne každé dítě, které se zamiluje do koní, má to štěstí, že ho rodiče zapíší do jezdeckého oddílu, vozí ho na každý trénink a finančně ho podporují, zvlášť pokud se rozhodne závodit. Ale každý rodič může podpořit své dítě v kreativitě a v pohybu. A právě na to je Hobby Horsing skvělý. Potřebuje jen koníka na tyči a vše může začít.

Já jsem ušila svého prvního koníka, který svou velikostí odpovídal ponymu, před třemi lety. Představila jsem ho na Bioslavnostech v Karlových Varech a dále se objevil na výstavě Země živitelka. Svými proporcemi byl pro Hobby Horsing příliš velký a těžký.
Nyní tvořím koníka, který bude vhodný na drezúru. Obecně se používají menší a lehčí koně na parkur, zatímco větší a těžší koně se běžně používají právě na drezúrní disciplíny. 

A kolik času to zabere?

Odpovězme si otázkou. Kolik času vám zabere, když potřebujete přišít všechny knoflíky na košili ručně? Ale dopředu nevíte, jestli budete šít košili s 6 nebo se 14 knoflíky? Budu-li mít výrobu a budu-li šít jen jeden střih, mohu vám sofistikovaně napsat, kolik času zabere ušití jednoho výrobku. Jako umělec na otázku „A kolik to zabere času“ mohu odpovědět: Spousty a spousty hodin. Jsem detailista a hodně věcí mne napadne teprve při samotné tvorbě. Každý kus je originál.

Většinou tvořím po večerech a koník může být hotov za pár dnů, ale i za měsíc. Na této práci mne baví její různorodost. Spojuje ji kresba, malba, šití základního střihu na stroji, plnění, tvarování a ruční šití.
Tvořivá práce je moje láska. Je pravdou, že zatím vykonávám i jinou práci a živím se jako poradce stavební spořitelny. Těším se, až se výtvarná činnost stane mou činností hlavní.

Přeji si, aby koníci z mé autorské stáje udělali radost malým i velkým příznivcům koní. Ať už v podobě reálné figury, textilní plastiky nebo oleje na plátně. Pokud někdo z čtenářů dostal při čtení našeho článku nějaký nápad nebo by se rád na něco zeptal, může mi bez ostychu napsat. ●