V dalším dílu cestopisného seriálu se přesuneme na jižní Moravu, na které sice nenajdeme žádnou páteřní koňskou stezku, ale i tak je tady spousta krásných tras a míst, jež stojí za to navštívit.
Začínáme v Lednicko-valtickém areálu, který si bratři Martin a Ondřej projeli i prošli skrz naskrz – v sedle Černého a Bílého, po svých, v kočáře i na zapůjčených koních z místního Hippoclubu. Toto nejrozsáhlejší člověkem uměle vytvořené území v Evropě totiž svým návštěvníkům nabízí stezky vedoucí ke všem známým i méně známým památkám.
Hřebčín Kopčany byl zaměřený na chov jezdeckých koní a měl také velký počet hřebců. Při jeho náhlém zrušení roku 1828 byli lehčí koně přesunuti do hřebčína Lipica a tažní koně do Kladrub.
V Hippoclubu Lednice si naši průvodci vyzkoušeli také místní starokladrubské koně. Klasičtější jsou zde ale vyhlídkové jízdy v kočárech po zámeckém parku. Pro děti tu mají k zapůjčení poníky (v doprovodu dospělé osoby).
Na břehu řeky Moravy jsme se díky seriálu podívali na staré slovanské hradiště v Mikulčicích, kde se podle vykopávek zdržovaly velké jezdecké pluky. Tentokrát jsme měli možnost nahlédnout také za hranice, a to na Slovensko do Kopčan.
Z místního císařského hřebčína pochází čistokrevný kmen starokladrubských běloušů Generale a Generalisimus. Bílý je tak po předcích již patnáctou generací.
Neúcta, jiné využití, socialismus… to vše z císařského hřebčína udělalo soubor polorozpadlých budov. Již léta se ale lokální občanské sdružení Jack stará o obnovu zašlé slávy tohoto místa a provozuje zde rozmanité aktivity spojené s chovem koní (včetně jezdecké školy).
Minaret je stavbou v ose zámku a je považován za nejvyšší stavbu svého druhu v neislámských zemích. Váže se k němu zajímavý koňský příběh – při stavbě kolem něj tesaři vybudovali turecké vřetenovité lešení, na které se dělníci báli vstoupit. O bezpečnosti je přesvědčil až desátník, který vyjel na koni po lešení až nahoru a vrátil se živý i zpátky.
Vracíme se na Moravu, z Mikulčic pokračujeme směrem k Lužici. Mezi vinohrady jsou tu vyšlapané jezdecké stezky; někdy proklatě úzké. Bratrům Krausovým se povedlo najít mezi vinohrady místo na přespání – majitelé vinic jsou totiž často také majiteli koní. Skutečně spát se ale povedlo spíš jen Martinovi, Ondra (z posledních sil) postavený stan příliš nevyužil. V noci totiž hlídal Bílého, který se zamiloval do místní klisničky a málem zbořil stáj. Kam nás kamery zavedou příště? Kdo seriál na televizních obrazovkách ještě neviděl, tomu můžeme prozradit, že na Moravě ještě nekončíme. ●
Buďte první! Přidejte komentář