Českem na koňském hřbetu: Na hřebeny hor

Z těžkého brnění rytířů se dostáváme do sedel rangerských koní! Právě v desátém dílu cestopisného seriálu s názvem Na hřebeny hor se vydáme s bratry Krausovými do oblasti Krkonošských hor v sedle koní.

Krkonoše tvoří nejvyšší pohoří Česka a České vysočiny na severovýchodě Čech. Nachází se zde také nejvyšší hora Sněžka se svými 1603 m.n.m. V dávné historii toto místo tvarovaly dva druhy ledovců, ovšem dnes už je to království především hornin.

Kromě toho, že jsou Krkonoše nejvyšším pohořím, skrývají také spoustu původních tradic, staveb i zvyklostí. Například tradiční krkonošské domky se na některých místech dochovaly dodnes…

Bozkovské dolomitové jeskyně

Bozkovské dolomitové jeskyně patří ke krásám Krkonošského kraje. Na tyto jeskyně se narazilo v roce 1947 úplnou náhodou při ostřelování vápence po druhé světové válce a trvalo 22 let, než byly jeskyně zpřístupněny.

Vznikly výraznou korozivní činností podzemní vody v tělese vápnitých dolomitů. Tvoří je dva samostatné systémy jeskynních chodeb a síní, které byly při zpřístupňování propojeny průkopy a dlouhou štolou.

Dříve se do jeskyní dalo vkročit bosou nohou, dnes už jsou plné průzračně čisté ledové vody. Zajímavostí je, že do jeskyně není žádný přítok a veškerou vodu tvoří průsaky dešťové vody a sněhu. Správci jeskyní dnes pravidelně vodu z jeskyní odčerpávají, jedná se o největší podzemní jezero v ČR.
Pro veřejnost je zde zpřístupněno pouze 350 metrů z několika kilometrů táhnoucích se jeskyní. Zbylý prostor totiž tvoří úzké průrvy a chodbičky a většina spodních jeskyní je plně zatopena vodou.

Z dolomitových jeskyní se přesouváme do vrcholků, kde se nedaleko ohrady s pár koňmi nalézá dřevěný SALON a u něj pan Střelec – se s námi podělí o tradiční kotlíkové kyselo a ukáže nám cestu nejen ke starému mlýnu.

Stálá teplota se v těchto jeskyních pohybuje okolo 7°C a jejich rozloha dosahuje 1118 metrů, čímž se označují za nejdelší dolomitové jeskyně u nás.

Janatův mlýn

Janatův mlýn je stavbou lidové architektury z roku 1767, ve kterém dnes můžeme vidět dosud kompletní mlýnskou technologii včetně funkční chlebové pece. Z důvodu špatného umístění mlýna bylo nutné vodu nahromadit v nedaleké nádrži nad mlýnem, odkud se pomocí náhonů a koryt sváděla dolů na mlýnské kolo. Mlýn si ale prošel i několika nepříjemnými událostmi, například, když v roce 1820 vyhořel.

Mlýnem nás provází majitel pan Antonín Janata, který by dnes byl pátou generací z rodu mlynářů.
V roce 1920 se do mlýna na místo mlýnského kola přidělala vodní turbína, ke které se ve 30. letech ještě dokoupil naftový motor Lorenz, jenž turbíně napomáhal, když bylo v létě málo vody. Od roku 1920 do roku 2000 se pohon točil, to znamená tedy 80 let bez přestání.

Z Janatova mlýna se společně s panem Střelcem – naším dnešním průvodcem – dostáváme na cestu ke Krkonošskému národnímu parku.

Strážci národního parku

Správa Krkonošského národního parku již dlouhodobě využívá koní ke stahování dřeva z málo dostupných oblastí. Od roku 2013 tato správa navázala spolupráci s Horskou farmou Hucul, od které si pronajímá koně.

Strážci národního parku mají za úkol chránit krajinu a pomáhat návštěvníkům v nesnázích. V letním období využívají pro svou práci huculské koně, které přes zimní období vymění za běžky.

Krkonošský národní park je v poměru velikosti parku a počtu návštěvníků pátým nejnavštěvovanějším národním parkem světa. Ke sčítání návštěvníků zde využívají tzv. sčítací brány, jež jsou umístěny na frekventovanějších úsecích cest.

Tradiční krkonošské kyselo

Namočený chlebový kvásek je třeba nejprve nechat nějaký čas odstát. Poté je třeba přidat sůl, kmín, houby a vše povařit dokud nevznikne hustá směs, ke které následně přijde trocha vody. Přidejte dozlatova osmaženou cibulku a rozmíchaná vejce. Uvařené a vystydlé brambory nakrájené na kostičky přijdou do kysela jako poslední.

Chovná stanice huculů

Po hřebenech smí jezdit pouze tzv. strážci. Od roku 1987 je na Janově hoře chovná stanice, jejíž koně využívající strážci krkonošského parku. Horští rangeři jsou jezdci na koních spolupracující s horskou službou. Jejich náplní práce je kromě jiného také pomoc turistům v případě zabloudění nebo zranění, ovšem jsou to také strážci chráněných území, a proto mohou turisty pokutovat či vykázat.

Pro hucula je kromě výborné povahy také charakteristické vzezření s několika specifickými prvky: oslí kříž, úhoří pruh, zebrování na nohách a krátké žíně. Huculové jsou odolné plemeno pocházející z Karpat. Dožívají se vysokého věku – tedy i více než 30 let. Jsou to silní, pracovití a houževnatí koně.
Díky svým vlastnostem byli využíváni už za dob první světové války při tahání vojenských vozů či jako jezdečtí koně.

Huculský kůň je jedním z nejopatrnějších a nejlepších koní do terénu. Na suti se vyrovnají schopnostem koz, v těžkém terénu se v nošení nákladu vyrovnají mulám.