Jak jsme si řekli v prvním článku o zbarvení koní, určení jednotlivých zbarvení je závislé nejenom na barvě těla, ale také na zbarvení žíní ocasu, hřívy a dolních častí končetin. Pokud jsou na koni tyto zmíněné oblasti těla zbarvené černou barvou, můžeme je označovat za černé znaky koně. Proto se mohou základní zbarvení rozlišovat na základní zbarvení s černými znaky a bez nich. Další možné rozdělení je dle vyskytujícího se pigmentu v srsti koní, ale o tom jsme si již říkali.
V tomto článku se budeme zabývat jedním z eumelanických zbarvení, ke kterým patří hnědák, vraník a plavák. Řeč bude konkrétně o plavácích a přidáme si k tomu také jedno světlejší zbarvení, které každý z nás zná pod označením isabela, neboli žluťák.
Plavák
Plaváci mají tmavší srst než žluťáci neboli palomino. Plaváci se vyskytují od světle pískového zbarvení až po téměř černé jedince. Základním rysem plaváka jsou zmíněné černé znaky v podobě černé hřívy, ocasu a distálních částí končetin. Oblast huby i uší bývají také černé.
U plaváků srst vyrůstá z tmavě pigmentované kůže. Srst je v rozmezí odstínů barev od žluté až po černou, někteří koně mají až kovový nádech barvy srsti. Není výjimkou, že se u nich setkáme s jedním z atavistických znaků – například tmavým hřbetním pruhem. Ten je mezi koňáky také nazýván úhoří pruh. Kromě pruhu je vidět oslí kříž v oblasti kohoutku či zebrování na končetinách, ale není to podmínkou.
Obecně můžeme plaváky rozlišovat na základě intenzity a odstínu jejich zbarvení srsti na světlého plaváka, plaváka, tmavého plaváka a šedého plaváka. Plavé zbarvení nalezeme hlavně u primitivnějších plemen koní, myšleno ve smyslu šlechtění, tedy čím méně prošlechtěné plemeno, tím častější je u nich tato barva, ale samozřejmě existují i plemena, která se na toto zbarvení šlechtí. Vhodným příkladem je kůň Převalského, hucul či norský fjordský kůň a německý dülmenský kůň. V současné době je toto zbarvení velmi populární i u lusitánských koní.
Typy plaváků
Světlý plavák
Z tmavé pigmentované kůže světlých plaváků vyrůstá světle žlutá srst. Stejně tak u nich najdeme černé žíně v hřívě a ocasu a tmavé distální části končetin.
Plavák
Plaváci mají barvu srsti oproti světlým plavákům trochu tmavší, spíše do hnědých odstínů, doplněnou o tmavou hřívu i ocas a vždy černé zbarvení distálních částí končetin.
Tmavý plavák
U tmavých plaváků se barva tmavé kůže kombinuje s tmavě až nahnědle žlutou srstí s tmavými znaky (žíně, končetiny).
Šedý plavák
V praxi se šedý plavák označuje také jako myšák a jak už tento název napovídá, jejich srst je v odstínech myší šedé barvy v různých tónech. Myšák ale není oficiálním pojmem, takže v průkazu koně ho nenajdete. Šedá až tmavošedá srst není výjimkou.
Žluťák
Žluťák má na rozdíl od plaváka světlou hřívu a nemívá černé distální končetiny. Někteří žluťáci mají vlivem zesvětlovacích genů až bílou hřívu. A černé znaky se u nich celkově neobjevují.
Žluťák má v praxi mnoho pojmenování, možná ho znáte pod označení isabela či palomino. Typickou charakteristikou tohoto zbarvení je žlutá, nažloutlá až skoro bílá barva srsti v různých odstínech. Hřívu, ocas a distální části končetin mají v téže barvě, nikdy však černé. Kůže může být pigmentovaná i nepigmentovaná. Kopyta jsou často žlutá. A podle intenzity a odstínu zbarvení můžeme rozlišovat mezi světlým žluťákem, žluťákem a tmavým žluťákem. Tohle zbarvení je velmi oblíbené u koní Kinských, kteří jsou původním českým plemenem lehkých teplokrevných sportovních koní z východních Čech.
Geny ředící pigmentaci
Z pohledu genetiky se v obou případech zbarvení – tedy jak plaváka, tak žluťáka – jedná o ty, které vznikají vlivem působení genů ředících pigmentaci a základní barvy srsti koní. Mezi tyto geny patří gen dun, cremello, champagne a silver. Tyto geny ovlivňují čtyři odlišné lokusy. Výsledné zbarvení je u koní dáno intenzitou působení ředících genů.
V přítomnosti alel genu dun dojde ke změně barvy srsti na světlejší odstín, dojde tak k zesvětlení feomelaninu a melaninu. Dun zředění nenarušuje zbarvení končetin, a i hlava zvířete je tmavší než barva těla. Z ryzé barvy se srst stane žlutočervenou a černá barva se změní ve světle béžovou nebo na myšovitě hnědou barvu. Hnědáci jsou tak vlivem genu Dun zředěni na světlého plaváka s více či méně žlutočerveným zbarvením a černými znaky. Vraníci se mění na tmavého plaváka nebo myšáka, opět s černými znaky. Zředění ryzáci mají velmi světlý odstín ryzé až růžové s tmavě ryzími znaky. V homozygotní sestavě se alela dun neprojevuje v takové míře jako v heterozygotní.
Zbarvení dun s sebou nese také primitivní znaky (výše zmíněné), mezi které patří tmavé žíhání na hlavě v krajině čela nebo uších, tmavé stíny na krku a lopatkách, náznak zebrování od úhořího pruhu do stran po hrudníku, mramorování na krku, lopatkách a bocích, úhoří pruh či oslí kříž. Primitivní znaky se mohou vyskytovat najednou nebo v různých kombinacích.
Alely dun jsou občas mylně považované za alely cream, výsledný projev je totiž velmi podobný. Gen cream způsobuje zesvětlení feomelaninu na světle žlutou barvu srsti. Koně s alespoň jednou dominantní alelou genu Cream (CCr) se vyznačují zlatě zbarveným tělem. Pokud je kůň v tomto genu heterozygot (CCCr), jedná se o jednou ředěné základní zbarvení a mezi ně patří žluťák (modifikovaný ryzák; bílý ocas a hříva) a buckskin (modifikovaný hnědák; černá hříva, ocas a končetiny).
V případě homozygotního zastoupení alel cream v dominantní sestavě (CCrCCr) má daný jedinec základní zbarvení zředěné dvakrát a jeho zástupci jsou cremello (krémová srst, modré oči a růžová kůže) vycházející z ryzáků, nebo perlino, který má oproti cremello tmavší hřívu a ocas, jelikož vychází z hnědáků a vraníků.
Text: Pro KoněČesky Klára Ničová (Oddělení etologie VÚŽV, v. v. i., Uhříněves; Katedra etologie
a zájmových chovů FAPPZ ČZU v Praze)
Kresba: Kristýna Oweisová
Foto: Z. Tillerová
Buďte první! Přidejte komentář