V minulém čísle jsme nakousli, že slovní popis stejné barvy srsti dvou koní nemusí vždy odpovídat stejnému genetickému základu. A proto, abychom uměli správně rozlišovat jednotlivá zbarvení koní, potřebujeme alespoň základní znalost genetiky. Nebojte, nebudeme zabíhat do velkých detailů, jen si tohle téma tak trošku naťukneme. V minulém čísle jsme si pro vás připravili menší kvíz a na konci tohoto článku se dozvíte, jak jste v něm obstáli.
S lovní pojmenování jednotlivých zbarvení je vždy založené na zbarvení těla a dalších částí jako jsou končetiny, hříva, ocas a uši koně. Dalo by se říci, že existují zbarvení jednobarevná (monochromatická), tedy že tělo i jeho další části mají stejnou barvu. Takovým příkladem nám mohu být vraníci, ryzáci či albíni. Opakem k tomu jsou zbarvení, která se skládají ze skvrn, pruhů či jiných vzorů, například strakoši.
Zbarvení se mění například z důvodu změny kvality výživy koní, zdraví a v závislosti na kondici.
Základní barvy srsti jsou dány poměrem pigmentů. Rozlišujeme dva základní pigmenty, a těmi jsou eumelanin a feomelanin. O tom, jaké kůň bude mít zbarvení, rozhoduje tedy míra eumelaninu a feomelaninu u konkrétního jedince. Pokud převažuje eumelanin, utváří se černá barva srsti. Naopak z převahy feomelaninu vzniká červená/rezavá/žlutá barva srsti. Díky dnešním znalostem molekulární biologie a genetiky můžeme zjistit, které jednotlivé geny dávají vzniknout určitému zbarvení.
Kdybychom zabrouzdali do trochu větších detailů z genetiky, měli bychom se zmínit o alelách genů, které projev barvy na těle koně ovlivňují. Nejčastěji zodpovídají za produkci a distribuci melaninu. Genů ovlivňujících zbarvení srsti koní je více než 20. Rozdílná zbarvení srsti koní mohou vznikat účinkem odlišných alel jediného genu a naopak stejná zbarvení mohou vzniknout za účinku jiných genů. Určitou roli na výsledném zbarvení srsti koně hrají také mutace a vliv vnějšího prostředí, ale to už by z té genetiky asi stačilo, co?
„Zkuste si někdy rozhrnout srst běloušů a podívat se, v jaké barvě mají kůži. Je tmavá…“
Začněme tedy pěkně podle abecedy. Jako první si povíme o zbarvení, které se vyznačuje růžovou kůží bez pigmentu a světlou, bílou až krémovou barvou srsti a bílými žíněmi v hřívě i ocasu. Tušíte, jaké zbarvení máme na mysli? Ano, tušíte správně, je to ALBÍN. Obecně víme, že albinismus je zbarvení spojené se sníženou životností, jelikož se u nich častěji vyskytují běžná onemocnění a genetické vady. V minulosti se albíni chovali vždy jen jako vzácnost.
Gen, který ovlivňuje to, zda kůň bude albín, či nikoliv, je gen Colour (C). Pokud se v genetické informaci u koně sejdou dvě alely v recesivní podobě, tedy v projevu cc, bude kůň albín. Obdivovatelé tohoto zbarvení by jistě oponovali, že existuje mnoho typů albínů a je to pravda, liší se dle typu zastoupení alel jednotlivých genů. My si k této definici zbarvení ještě přidáme pár dalších popisů, které vám pomohou je identifikovat. A to, že albíni mají velmi často modré (tzv. „rybí“) či červené oči. Kvůli nedostatku pigmentu v sítnici a duhovce jsou kvůli tomu světloplaší, což znamená, že velmi citlivě reagují na přechody mezi světlem a tmou. U některých koní si můžete povšimnout častějšího mrkání či přivřených očí na slunci. Z tohoto důvodu je vhodné takovým koním nasadit masku s UV ochranou. U albínů je také k vidění světlá rohovina kopyt či růžová nepigmentovaná kůže v okolí huby a očí. Když je ostré slunce, je doporučováno poskytnout citlivým jedincům úkryt před přímým sluncem, nebo mazat opalovacím krémem oblasti kolem nozder i očí, protože jsou více náchylní na spálení. Toto neobvyklé zbarvení zvířat se vyskytuje u všech plemen koní, ale častěji se s ním setkáte u koní plemene appaloosa, andaluský kůň či arabský plnokrevník.
Asi každého teď napadne otázka, jak se albíni liší od BĚLOUŠŮ? No jednoduše, zkuste si někdy rozhrnout srst běloušů a podívat se, v jaké barvě mají kůži. Je tmavá a je to díky přítomnosti pigmentu, který ji zbarvuje do tmava. U albínů na pigment nenarazíte, proto bude jejich kůže růžová/světlá.
U běloušů můžeme rozlišovat vybělující bělouše a nevybělující. U vybělujících běloušů se hříbata rodí jako vraníci či tmaví hnědáci nebo ryzáci. Ale postupem věku takoví koně začínají bělat, a to většinou od „konců těla“, tedy od hlavy a končetin, dále potom směrem ke středu. Jedním z prvních míst, kde můžeme sledovat vybělování, je v oblasti očí, huby a nozder koně. Rychlost vybělování se u koní liší. Většinou je to až kolem 8.–10. roku, kdy jsou vybělující bělouši bílí po celém těle. U vybělujících běloušů za jejich zbarvení může primárně gen Grey. V jazyku genetiky bychom mluvili o dominantní alele G. Vybělující bělouš se tedy narodí klisně a hřebci, kde alespoň jeden z nich má ve svém genomu (genetickém kódu) dominantní alelu G (v genotypu Gg nebo GG). U vybělujících běloušů je také patrná tvorba grošů v srsti.
V důsledku různých změn zbarvení v průběhu života koní může být identifikace zbarvení v nízkém věku hříbat nesprávná. Tak pozor na to!
Nevybělující bělouši mají smíšený podíl bílých chlupů v srsti spolu s podílem jinak zbarvených chlupů, například hnědé, ryzé či černé barvy. U těchto koní nedojde nikdy k tomu, aby úplně vybělili, jak již jejich označení napovídá. Hlava, končetiny i ocas zůstávají v původní barvě. Od vylínání hříběcí srsti barvu již nemění! U nevybělujících běloušů můžeme pozorovat určitou sezónnost zbarvení, kdy v zimě je odstín barvy jiný než v létě, a zároveň vždy zůstává tmavší hlava a končetiny koně. Z genetické analýzy chlupů takových koní bychom mohli zjistit, že zbarvení ovlivňuje dominantní gen Roan. V českém označení se můžeme setkat například s mourkem (Blue Roan v AJ), který je příkladem koně, který má ve své srsti jak bílé, tak černé chlupy, a hlava, končetiny a žíně jsou tmavé jako u vraníka. Dále můžeme rozlišovat červeného bělouše (Red Roan), který má srst v rezavé (červené) barvě, a to především na hlavě a končetinách. Zbytek těla je silně prokvetlý bílými chlupy. Stejně tak je tomu u zbarvení Bay Roan, které vychází z hnědé základní barvy – toto zbarvení často můžeme vidět u chladnokrevných koní.
Text: Pro KoněČesky Klára Ničová (Oddělení etologie VÚŽV, v.v.i., Uhříněves; Katedra etologie a zájmových chovů FAPPZ ČZU v Praze)
Kresba: Kristýna Oweisová
Foto: Eliška Kadlecová
Buďte první! Přidejte komentář