Královna Alžběta II: Na trůně, v sedle a dostihové lóži

Osmého září tohoto roku zemřela ve věku 96 let nejen nejvýznamnější panovnice 20. století, ale také světově respektovaná ambasadorka jezdectví a dostihového sportu. Přestože věnovala službě svému národu poctivých 70 let, větší část jejího života zabírali koně a psi. O více než 100 koní a psy se nyní pravděpodobně postará princezna Anna a její dcera Zara, obě milovnice koní a olympijské jezdkyně.

Na koních začala jezdit ve třech letech a od prvních krůčků v sedle se stali její celoživotní vášní, především jí však učarovaly dostihy. Neměnnou součástí denního programu byl čas na přečtení dostihového tisku a Racing Post tak patřil ke každodenní rutině. Dostihové koně vlastně nepustila z hlavy jediný den ve svém životě – ani krátce před korunovací. Dalo by se očekávat, že má v tu dobu hlavu plnou svých budoucích královských povinností, ale když se jí zeptali, zda jde vše dobře, odvětila, že náramně – „Zrovna mi volali, že Aureole běžel v tréninku velmi dobře.“ Aureole byl její dostihový kůň. V samotný den korunovace jí však nenadělil vítězství, ale doběhl druhý.

Bylo to právě na dostizích, kde obvykle zdrženlivá královna odkládala důstojnou tvář monarchy. Existuje záběr, kdy popadne dalekohled a vyřítí se z královské lóže, když jeden z jejích koní jde do čela.

A jaká byla její dostihová filosofie? „Baví mě chovat koně, kteří jsou rychlejší než ostatní,“ řekla v rozhovoru pro BBC. A samozřejmě měla slabost pro anglického plnokrevníka. „Mám ráda závody, ale spíš jde o to, že miluji koně a plnokrevník pro mě ztělesňuje opravdu dobrého koně.“

To ostatně potvrzují i slova jejího dostihového manažera Johna Warrena. „Nevzrušovalo ji vlastnictví koní nebo vítězství. Závodění není tím slovem, které bych si spojoval s královnou. Nikdy mi neřekla: Chci vyhrát Derby. Řekla – mým hazardem je chov.“

Jezdectví pro ni nebyla jen záliba, ale životní styl. A k tomu patří i mít své životní koně. Nejznámějším jménem na seznamu oblíbenců je bezesporu klisna Burmese, kterou dostala darem od Královské kanadské jízdní policie v roce 1969. Při ceremoniálních příležitostech tuto spolehlivou klisnu jezdila dlouhých 18 let. Naposledy na ní jela při oslavě narozenin v roce 1986, poté si klisna mohla užívat zaslouženého důchodu a královna při dalších oslavách už dala přednost kočáru.

Na podzim roku 2021 bylo královně doporučeno, aby přestala jezdit na koni ze zdravotních důvodů. Byla velmi zklamaná, ale nakonec znovu vzala do rukou otěže jako 96letá po devíti měsíční přestávce.
Je to nejen dobrá lekce, abychom nikdy nikoho předčasně neodepsali, ale také ponaučení, jak je důležité mít nějakou vášeň, která nás každý den dostane z postele a dává nám pocit, že žijeme. Pro Alžbětu II byla tímto motorem zcela jistě láska ke svým čtyřnohým přátelům; vášeň, která začala ve třech letech, když dostala svého prvního poníka jménem Peggy. V tomto ohledu jsme si mnozí z nás s britskou panovnicí rovni.