Nakrm si koně VII: Koňský žaludek

V současnosti je možné si vybrat z nepřeberného množství krmiv, které nabízejí čeští i zahraniční výrobci. Jak se mezi jednotlivými typy a značkami orientovat a co je vlastně nejdůležitějším krmivem pro koně? Náš seriál o krmivech se zabývá rozdělením krmiv a tím, jak je společně kombinovat.

V minulém díle jsme si povídali o prvních dvou částech trávicího traktu koní – o dutině ústní a jícnu – a problémech, které se mohou při nesprávném krmení v těchto částech trávicí trubice vyskytnout. Dnes se podíváme na koňský žaludek a jeho anatomii a fyziologii, zároveň se ale pobavíme o velkém strašáku chovatelů – o žaludečních vředech.

Potrava divokých koní

Jak jsme si již pověděli v předchozím článku – hlavním zdrojem energie koní je možná překvapivě vláknina. Koně jsou díky přátelským mikroorganismům schopni díky zpracovávání vlákniny pokrýt cca 60–80 % své denní potřeby energie. Potrava bohatá na vlákninu (travní porosty) většinou ale neobsahuje příliš velký podíl ostatních živin. Vzrostlé travní porosty jsou poměrně chudé na cukry i bílkoviny. Ani u stravitelných tuků tomu není jinak, a u pastevních a lučních porostů je nacházíme zejména v semenech. V době, kdy se předek dnešního koně začal specializovat na chudší potravu stepí, to byla ale velmi účinná strategie. Trávy v té době úplně ovládly rostlinnou říši a každý organismus, který z jejich stébel dokázal získat dostatek energie, získal výhodu v podobě velkého množství dobře dostupné potravy. I to je možná důvod, proč předchůdci dnešních koní vsadili na spolupráci se střevními mikroorganismy a proč svůj trávicí trakt přizpůsobili tomuto způsobu získávání energie.

Trávicí trakt koní, který se vyvíjel pro příjem vláknité potravy, se nestihl adaptovat na dnešní energeticky bohatá krmiva ani na omezený přístup k senu nebo pastvě. I to jsou důvody, proč se některá onemocnění trávicí soustavy u moderních koní objevují tak často i přes veškerou péči, kterou jim dáváme.

Moderní koně se stavbou svého trávicího systému od svých předků až tolik neliší. Změnil se ale svět, ve kterém žijí. Kromě využití koní v práci nebo ve sportu se navíc změnil způsob jejich ustájení, ale i složení potravy. Trávicí trakt koní, který se vyvíjel pro příjem vláknité potravy, se nestihl adaptovat na dnešní energeticky bohatá krmiva ani na omezený přístup k senu nebo pastvě. I to jsou důvody, proč se některá onemocnění trávicí soustavy u moderních koní objevují tak často i přes veškerou péči, kterou jim dáváme.

Koňský žaludek

Žaludek koní je k poměru velikosti celého těla, ale i zbylé části trávicího traktu, poměrně malý orgán. Je to dáno především původní potravou, která žaludkem procházela. Vláknina do žaludku přichází i odchází v nezměněné podobě, její zpracování probíhá až ve slepém a tlustém střevě pomocí bakteriální fermentace. Potrava se v žaludku tedy zdržuje poměrně krátce, a to na 2–6 hodin v závislosti na velikosti jejích částic. Dlouhé a vláknité částice krmiva se v žaludku zdržují déle. Naopak malá drobná zrníčka potravy (např. šroty obilovin, vločky aj.) prochází žaludkem poměrně rychle, a to tím rychleji, čím menší podíl vláknitého krmiva se v žaludku aktuálně nachází (což může působit potíže zejména v případě, kdy koně krmíme nejdříve jadrnými krmivy a až potom senem).

Za normálních okolností kůň přijímá potravu během dne téměř nepřetržitě, i když po malých dávkách. Díky tomu žaludeční matrace získává nové a nové vrstvy a chrání horní část žaludku před poškozením.

Další zvláštností žaludku je stavba jeho vnitřního povrchu. Žaludek koně je pomyslně rozdělen na dvě části. Dno žaludku pokrývá žláznatá sliznice, která vylučuje trávicí šťávy (mimo jiné např. kyselinu chlorovodíkovou). Tato sliznice zároveň produkuje i ochranný hlen, který trávicím šťávám brání v jejím rozrušování. Horní část žaludku koně (tzv. slepý vak) je tvořena sliznicí bezžláznatou. Tento úsek žaludku tedy nevylučuje trávicí šťávy, není ale bohužel schopen ani produkce ochranného hlenu.

Tvar žaludku koní připomíná fazoli postavenou na její užší konec. Slepý vak žaludku tedy míří kolmo vzhůru, žláznatá sliznice je umístěna na dně. Pokud kůň přijímá během dne dostatek krmiva, jeho částice se postupně vrství na sebe a v žaludku vytvářejí tzv. žaludeční matraci. Potrava se díky tomu na dně žaludku promíchává s trávicími šťávami, zároveň ale brání kyselinám v postupu směrem vzhůru k nechráněné části žaludku. Krmivo promíchané s trávicími šťávami postupně odchází z žaludku do tenkého střeva a celá vrstva potravy se posouvá směrem dolů. Za normálních okolností kůň přijímá potravu během dne téměř nepřetržitě, i když po malých dávkách. Díky tomu žaludeční matrace získává nové a nové vrstvy a chrání horní část žaludku před poškozením.

V případě, kdy kůň nemá delší dobu přístup k potravě a žaludek se mu vyprázdní, ztrácí nechráněná sliznice žaludku svou jedinou ochranu před žaludeční kyselinou. Ta se v žaludku totiž vylučuje po celý den, ať už je žaludek plný potravy nebo prázdný. V případě hladovění a chybějící žaludeční matrace kyselina vzlíná po stěnách žaludku směrem vzhůru a narušuje citlivou a nechráněnou sliznici slepého vaku. Tímto způsobem vznikají žaludeční vředy.

Žaludeční vředy – nemoc moderních koní

Žaludeční vředy jsou jedním z velmi častých onemocnění trávicího traktu koní. Uvádí se, že ve sportovních stájích se s nimi můžeme setkat až u 63–87 % koní1, to znamená, že 6–9 sportovních koní z deseti trpí různě těžkou formou narušení žaludeční sliznice. To dělá z tohoto onemocnění téměř koňskou civilizační chorobu.

Nejlepším způsobem boje proti žaludečním vředům je jejich prevence. V závislosti na anatomii a fyziologii žaludku koní je důležité, aby měl kůň možnost přijímat objemné krmivo (seno, siláž nebo pastvu) po většinu dne. Doba, po kterou kůň hladoví, by měla odpovídat složení naposledy podávaného krmiva – pokud posledním krmivem, které kůň dostal, byl jadrný příkrm, můžeme počítat s rychlejším vyprázdněním žaludku než v případě, kdy kůň dostal příkrm a seno nebo pouze seno. V případě, kdy kůň nemá nepřetržitý přístup k pastvě nebo senu, se doporučuje seno dávkovat 4–6× během dne po čtyřech, nejdéle šesti hodinách (2).

Mezi další rizika vzniku žaludečních vředů řadíme i nadměrnou dávku škrobů a škrobnatých krmiv v krmné dávce. Zhoršení žaludečních vředů nastává už při krmení 1 kg škrobu u 500 kg koně denně2. Toto množství odpovídá asi 2,5 kg ovsa nebo 1,6 kg ječmene v denní krmné dávce (3).

Na vznik žaludečních vředů má zároveň vliv i psychická pohoda koní. Větší výskyt tohoto onemocnění se prokázal zejména u koní sportovních, kteří v průběhu své práce zažívají nějakou formu stresu. Naopak snížený výskyt žaludečních vředů je dlouhodobě pozorován u koní s celodenním přístupem na pastvu (4).

V případě, kdy kůň nemá nepřetržitý přístup k pastvě nebo senu, se doporučuje seno dávkovat 4–6× během dne po čtyřech, nejdéle šesti hodinách.

Zdá se, že podpůrnou roli mohou hrát i některá krmiva. Vředařům se proto doporučuje přikrmovat například vojtěška (pro její vysoký obsah vápníku, který pomáhá snižovat kyselost žaludečního prostředí), řepné řízky (pro vysoký obsah vápníku a stravitelné vlákniny) nebo krmiva tvořící sliz (např. spařené lněné semínko).

Můj kůň je vředař

Příznaků, že váš kůň trpí žaludečními vředy, může být několik. Častá je snížená chuť k jídlu, kůň hubne a ztrácí kondici. Můžete u něj pozorovat zhoršení kvality srsti. Vředové onemocnění se ale může projevit i na snížení pracovního výkonu koně nebo na jeho chování. Někteří koně trpící vředy reagují podrážděně v případě, kdy jim saháte na břicho nebo dotahujete podbřišník. Kůň vředař může také častěji trpět na koliky, případně může začít klkat.

V případě podezření na vředové onemocnění je nutné zavolat veterinárního lékaře, aby diagnózu potvrdil endoskopií. Ačkoliv stěna žaludku má určitou schopnost se sama zahojit, často je potřeba léčbu podpořit, a to nejen podáváním léků, ale také celkovou změnou krmné dávky i managementu chovu.

Závěrem

Žaludeční vředy se u moderních koní vyskytují čím dál častěji. Jako u každého onemocnění je důležité potížím předcházet vhodně složenou krmnou dávkou, ale i způsobem ustájení nebo mírou zátěže koně. Při podezření na žaludeční vředy nemá smysl příliš dlouho otálet. Celou věc co nejrychleji řešte s veterinárním lékařem a výživářem.

Příští díl

V příštím díle seriálu budeme pokračovat s naší cestou trávicím traktem koní a podíváme se do tenkého a tlustého střeva. Povíme si, jak správně „nakrmit“ symbiotické mikroorganismy a co dělat při potížích s trávením.

Ing. Denisa Tichá
Získala titul v oboru Výživa zvířat a dietetika na České zemědělské univerzitě v Praze.
V současnosti pokračuje doktorským studiem, ve kterém se zabývá výzkumem prevencí kolik, schvácení kopyt, průjmových a dalších onemocnění pomocí vhodné výživy a nových krmných doplňků.
Zároveň majitelům koní nabízí výživové poradenství, sestavování krmných dávek na míru i celoroční péči výživáře. Kromě článků pro časopis Koně a lidé sdílí informace a novinky ze světa výživy koní i na svých internetových stránkách www.nakrmsikone.cz a na instagramu @Nakrmsikone.cz.

Zdroje:

Begg, L. M., O’sullivan, C. B. 2003. The prevalence and distribution of gastric ulceration in 345 racehorses. Australian veterinary journal, 81(4), 199–201.
Luthersson, N., Hou Nielsen, K., Harris, P., et al., 2009. Risk factors associated with equine gastric ulceration syndrome (EGUS) in 201 horses in Denmark. Equine Vet J 41, 625–630
Feedipedia. 2022. Tables of chemical composition and nutritional value. Dostupné na www.feedipedia.org
Lester, G.D., Robertson, I.D., Secomber, C. 2007. Risk factors for gastric ulceration in Thoroughbred racehorses. Proc AAEP, Orlando, Florida, USA. American Association of Equine Practitioners, Lexington, KY, 53, p. 529.