V současnosti je možné si vybrat z nepřeberného množství krmiv, které nabízejí čeští i zahraniční výrobci. Jak se mezi jednotlivými typy a značkami orientovat a co je vlastně nejdůležitějším krmivem pro koně? Náš seriál o krmivech se zabývá rozdělením krmiv a tím, jak je společně kombinovat.
V minulém díle jsme se podívali na koňský žaludek a jeho anatomii a fyziologii. Popsali jsme si procesy, které v žaludku probíhají a dozvěděli se něco o tom, co může žaludek trápit. V dnešním díle budeme pokračovat trávicí soustavou dál do tenkého a tlustého střeva.
Tenké střevo koní
Potrava se v koňském žaludku zdržela několik hodin, dostatečně se promíchala s trávicími šťávami a nyní je čas, aby se jednoduché živiny z ní vstřebaly do krevního oběhu a dále do těla. Orgánem, ve kterém vstřebávání živin probíhá v nejvyšší míře, je tenké střevo.
Základní funkcí tenkého střeva je získat z potravy co nejvíce cukrů, tuků, bílkovin, ale i některých vitamínů a minerálů, přenést je z prostředí střeva do krve nebo mízy, a dostat je tak k orgánům, kde se využijí pro stavbu nových tkání nebo pro výrobu energie.
V tenkém střevě zároveň pomocí trávicích šťáv (které pocházejí ze slinivky a žlučovodu) probíhají další trávicí procesy, které zde pokračují s rozkládáním potravy. Trávení krmiva ale napomáhají i symbiotické bakterie. Ty zde mají ale jinou práci, než mikroorganismy slepého a tlustého střeva. V tenkém střevě totiž není dostatečně velký prostor ani vhodné prostředí pro trávení vlákniny, která tímto úsekem střeva prochází v prakticky nezměněné podobě.
Kvůli nevhodným podmínkám pro fermentaci vlákniny se v tenkém střevě nachází především mikroorganismy, které se specializují na zpracovávání už zmíněných jednoduchých živin – zejména jsou to bakterie štěpící škroby a cukry. Mezi tyto bakterie patří i velmi známé a v souvislosti s probiotiky často zmiňované laktobacily.
Slabé stránky tenkého střeva koní
Jedním z překvapivých zjištění posledních let výzkumu ve výživě koní je fakt, že žlázy koní vylučují poměrně malé množství enzymů, které dokážou štěpit a zpracovávat škroby z potravy (1). V praxi to znamená, že kůň dokáže dostatečně strávit jen omezené množství škrobů, přičemž horní bezpečná hranice příjmu škrobu byla stanovena na množství 2 g na kilogram tělesné hmotnosti koně (2). U 500kg koně činí tedy maximální bezpečné množství škrobu jen asi 1 kg na den. Pokud si uvědomíme, že v jedné obilce ovsa se nachází až 40 % škrobu, zjistíme, že horní bezpečná hranice pro přikrmování koní ovsem se nachází někde u množství 2,5 kg ovsa na koně a den.
Ačkoliv v trávení škrobu koním pomáhají již zmíněné symbiotické bakterie, přesto při nadměrném krmení škrobnatých krmiv může docházet k přecházení nedostatečně stráveného škrobu do dalších úseků střeva, jakými je slevo slepé a tlusté. Tyto úseky bohužel nejsou optimalizovány pro trávení a vstřebávání škrobů. Při vniknutí nestrávených částí obilovin do těchto úseků střeva tedy poměrně často dochází k disharmonii střevního prostředí, poruchám trávení, průjmům, kolikám či schvácení kopyt.
Tenké střevo koní a jeho schopnost trávit tuky
Silnou stránkou tenkého střeva je naproti tomu možná trochu překvapivě efektivní trávení a vstřebávání tuků. Experimentálně bylo zjištěno, že koně jsou po navykání schopni přijmout až 1 litr oleje denně bez toho, aniž by takové množství narušilo proces trávení nebo snížilo stravitelnost krmiv (3). Takto vysoká dávka samozřejmě nemůže být koni předložena najednou. V praxi se koním krmí asi 200–400 ml oleje denně za předpokladu, že chceme do krmné dávky dodat energii, ale zároveň nechceme využívat obiloviny. V tomto případě se většinou setkáme s dávkováním olejů do množství 200 ml na jedno krmení.
Zadní oddíly střeva
V tenkém střevě se potrava rozložila na jednoduché živiny, vlákninu a vodu. Jednoduché živiny při správně nastavené krmné dávce přešly přes střevní stěnu do krve a mízy; do dalších oddělení střeva tedy pokračuje už jen vláknina a voda. Slepé a tlusté střevo koně funguje jako velký fermentační vak. Je osídlené převážně mikroorganismy, které se specializují na štěpení vlákniny. Vláknina je zpracovávána na jednoduchý cukr =glukózu, kterou mikroorganismy využijí pro svůj vlastní růst. Jako odpadní látky při štěpení vlákniny bakterie do svého okolí vylučují mastné kyseliny. Tyto kyseliny jsou základními stavebními částicemi tuků a koňský metabolismus je využívá jako hlavní zdroje energie. Štěpením vlákniny koně pokrývají cca 60–80 % nároků na energii, krmiva obsahující převážně vlákninu jsou tedy nejdůležitější složkou krmné dávky koní.
Problémy slepého a tlustého střeva
Problémy slepého a tlustého střeva se odvíjí zejména od disharmonie střeva tenkého. Nejčastěji se setkáváme s přechodem nestrávených zbytků obilovin (a tedy škrobu) nebo extrémního nadbytku jednoduchých cukrů (při nekontrolovaném spásání bohaté pastvy) přecházejících do zadních úseků střeva.
Pro trávení vlákniny jsou důležité mikroorganismy, které vlákninu štěpí. Tyto mikroorganismy potřebují pro svůj růst, množení a práci jednak dostatek potravy (tedy stravitelné vlákniny), jednak vhodné prostředí. To je pro ně ideální v případě, kdy má střevní tekutina přibližně neutrální pH. V těchto podmínkách dokáží symbiotické mikroorganismy velice efektivně využívat vlákninu z krmiva a poskytovat koni energii. Tlusté střevo se zároveň udržuje v optimální zdravotní formě, je schopné dobře vstřebávat vodu a využitá potrava odchází z těla ven ve formě pevných tvarovaných výkalů (tedy koňských „koblížek“ jak je známe).
Pokud symbiotickým mikroorganismům neposkytujeme dostatek potravy nebo je nějakým způsoben narušena rovnováha střevního prostředí, vede to k řetězové reakci, na jejímž konci u koně pozorujeme zhoršené trávení a snížení obranyschopnosti střeva. V nejhorších případech končí nerovnováha střevního prostředí onemocněními trávicího traktu, jakými je průjem, kolika nebo schvácení kopyt.
Zase ty škroby
Jedním z poměrně častých původců problémů slepého a tlustého střeva jsou vysoké dávky škrobů v krmné dávce. Potíže způsobuje nedostatečná schopnost koně vlastními enzymy škroby dostatečně natrávit a vstřebat. To vede k vyššímu využívání škrobu bakteriemi, které škroby dokáží využít pro svůj metabolismus. Těmto bakteriím se díky nadbytku škrobů ve střevě dobře daří a rychleji se množí. Pokud ani jejich vyšší počet nedokáže pomoci s využitím veškerého škrobu v tenkém střevě, přechází nestrávený škrob do slepého a dále do tlustého střeva, a tyto bakterie potom přechází ze svého běžného prostředí do zadních úseků střev spolu s ním.
Při trávení škrobu zmíněné bakterie vylučují do svého okolí kyselinu mléčnou, která okyseluje střevní prostředí (tj. snižuje se jeho pH). Snižování pH vadí symbiotickým mikroorganismům, štěpícím vlákninu, což má většinou za následek zastavení jejich množení a/nebo úhyn. Tímto způsobem dochází k narušení procesu fermentace vlákniny. Okyselením střeva se dále narušuje i vstřebávání vody (což vede k průjmům), zároveň mohou vznikat záněty střevní stěny, která dále nedokáže dostatečně efektivně bránit tělo před průnikem různých toxinů. Při vyšším poškození střevní stěny prochází toxiny do krevních cév a putují po celém těle. Tento proces nejčastěji končí schvácením kopyt.
Jak se vyhnout problémům s trávením
Základním postupem je především prevence. Pokud je to možné, udržujeme obsah škrobu v krmné dávce v bezpečných hodnotách a energii do krmení dodáváme spíše ve formě tuků. Při přechodu na bohatou jarní nebo podzimní pastvu koně (a jeho trávicí trakt) na nové krmení postupně navykáme. Na začátku pastevní sezóny až do konce května pastvu raději dávkujeme a sledujeme množství a vzhled koblížků. Druhá vlna vysokého obsahu cukrů v pastvě se objevuje v červenci, poslední v září4. S tím bychom jako chovatelé měli počítat a koně na ně připravit nebo dočasně upravit management pastvy (tj. zkrátit dobu pastvy, zavést oplůtkové pasení apod.).
Před pastvou je také možné střevo a symbiotické mikroorganismy připravit na nadcházející zátěž. Do krmné dávky můžeme zařadit vitamino-minerální směsi nebo byliny na podporu obranyschopnosti a trávení. Po začátku pastvy lze do k příkrmu přidávat adsorbenty – např. jíly nebo rostlinné uhlí.
V příštím díle
V příštím díle se podíváme na základy praxe sestavování krmných dávek a jednotlivé případy, se kterými se výživář může setkat.
Ing. Denisa Tichá Získala titul v oboru Výživa zvířat a dietetika na České zemědělské univerzitě v Praze. V současnosti pokračuje doktorským studiem, ve kterém se zabývá výzkumem prevencí kolik, schvácení kopyt, průjmových a dalších onemocnění pomocí vhodné výživy a nových krmných doplňků. Zároveň majitelům koní nabízí výživové poradenství, sestavování krmných dávek na míru i celoroční péči výživáře. Kromě článků pro časopis Koně a lidé sdílí informace a novinky ze světa výživy koní i na svých internetových stránkách www.nakrmsikone.cz a na instagramu @Nakrmsikone.cz.
Článek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství, institucionální podpora MZE-RO0718.
Zdroje:
- Richards, N., Choct, M., Hinch, G. N., & Rowe, J. B. (2003). Equine α–amylase: Does it limit starch digestion in the small intestine of the horse. Recent Advances in Animal Nutrition in Australia, 14, 191–196.
- Meyer, H., Radicke, S., Kienzle, E., Wilke, S., Kleffken, D., & Illenseer, M. (1995). Investigations on preileal digestion of starch from grain, potato and manioc in horses. Journal of Veterinary Medicine Series A, 42(1–10), 371–381.
- Kronfeld, D. S., Holland, J. L., Rich, G. A., Meacham, T. N., Fontenot, J. P., Sklan, D. J., & Harris, P. A. (2004). Fat digestibility in Equus caballus follows increasing first-order kinetics. Journal of animal science, 82(6), 1773–1780.
- Longland, A. C. (2005). Seasonal changes in the WSC, N and fibre content of swards managed for conservation or grazing. Grazing and ensiling of energy-rich grasses with elevated sugar content for the sustainable production of ruminant livestock Theodorou, MK (editor) EU Framework, 5.
Buďte první! Přidejte komentář