Nedávno jsem se díky zpřístupněným digitalizovaným knihám archivu Národní knihovny z let kolem začátku 20. století dostala k informacím o krmných dávkách tehdejších pracovních koní. Chovatelé a veterinární lékaři této doby doporučovali krmit několik kilogramů ovsa nebo ječmene denně.
Naopak zavrhovali pastvu, která „působí ocháblosť při koních, jež pracují“. V roce 1949 pak byly vydány první Požadavky pro výživu koní (NUTRIENT REQUIREMENTS OF HORSES – NRC), u kterých se autoři z velké části opírali o data získaná při studiu výživy dojného skotu. Větší rozmach výživy koní zaznamenal až rok 1990, kdy v zámoří začalo být zvykem žádat o výživové poradenství svého veterináře. V současnosti v České republice poskytuje nezávislé výživové poradenství několik výživářů (*). Obor je to přesto poměrně mladý a chovatelé zatím nejsou zvyklí složení krmných dávek pro své koně řešit s odborníky.
O čem tedy je výživa koní? V tomto oboru, stejně jako v mnoha dalších, existují dvě roviny zájmu. Prvním zájmem je určitě zájem akademický. Co nového se zkoumá ve výživě koní? Jaké studie v současnosti probíhají a co hýbe vědeckým světem?
Druhá rovina je ta praktická. Zajímáme se o to, co aktuálně řeší majitelé koní. Právě ti jsou totiž na konci toho všeho. Oni v konečném důsledku rozhodují, co, kdy a jak budou svým koním krmit. Výživář musí obě tyto roviny sledovat a nejlépe je i vzájemně propojit. Nové studie totiž dokáží usnadnit život nejen koním s nějakým zdravotním problémem, bourají také často zažité mýty, zkoumají domněnky. Prací výživáře tedy rozhodně není doporučit některé z komerčně vyráběných krmiv. Je jí zejména schopnost zhodnotit zdravotní a výživový stav koně, stupeň tréninku a míru jeho zátěže, a z těchto indicií doporučit majiteli takovou krmnou dávku, aby zajistila koni jak energii pro práci, tak i naplnila fyziologické požadavky jeho trávení.
Studium výživy koní
Výživářství se opírá o mnoho oborů, není proto jednoduché říci, co je nezbytné se naučit, abyste se stali výborným výživářem. Z počátku je potřeba znát anatomii a morfologii koně. Zkoumáme hlavně trávicí soustavu, ve studiu se ale nevyhneme ani žlázám, nervové soustavě nebo stavbě kopyta. Dalším oborem je histologie – nauka o stavbě tkání. Abychom věděli, jak je krmivo tráveno a jak působí složky krmiva na organismus, studujeme fyziologii, chemii a biochemii.
Jak se kůň přirozeně chová při shánění a příjmu potravy? To nám odhalí etologie. Nakonec je třeba znát i část botanických předmětů – učíme se o rostlinách a surovinách, které jsou součástí krmných dávek. O tom, jaké růstové fáze jsou nejvhodnější pro seč nebo sklizeň, jaké látky mohou krmiva obsahovat a jak předejít jejich negativnímu působení.
Nakonec je třeba mít znalosti i z techniky zpracování krmiv. Výživář musí mít přehled o tom, jak a z čeho vznikají cukrovarské řízky, řepkový šrot nebo třeba sójové vločky. V neposlední řadě je nutné orientovat se i v legislativě. Je potřeba vědět, co je a co není možné krmit, jaká jsou povolená krmná aditiva a jaké jsou maximální přípustné hodnoty pro některé látky v krmivech.
Od studia k praxi
V praxi se pak výživa koní zakládá zejména na sestavování kompletních krmných dávek. Kůň se zváží a změří (nebo jen změří a jeho váha se vypočte podle vzorečku), zjistí se jeho zdravotní stav, míra zátěže, typ ustájení. Pracuje se také s preferencemi majitele a stáje, kde je kůň ustájen.
Musíme také počítat s chuťovými preferencemi koní – nezřídka se může stát, že doporučené složení krmné dávky koni prostě nechutná a celý výživový program se musí přepočítat. Po zjištění základních údajů vybere výživář krmné suroviny, doplňkové látky a minerální krmiva. Následně vypočte, kolik čeho přidá, jak se to bude krmit a jak se bude na krmnou dávku přecházet.
Sestavení krmné dávky
Základem je energetická potřeba koně. Výživář musí vypočítat, kolik energie kůň potřebuje jednak na svou záchovu, jednak na práci, kterou vykonává. Krmná dávka pro hobby koně v nízké zátěži vypadá úplně jinak než krmný plán pro sportovního koně nebo chladnokrevníka pracujícího v lese.
Důležitým parametrem je také obsah sušiny v krmivech a její minimální potřeba v krmné dávce. Počítáme, kolik suché části krmiva (tj. krmiva úplně bez obsahu vody) musí kůň přijmout, aby se zasytil a neměl hlad a aby mu zároveň správně fungovalo trávení. S obsahem sušiny se to v krmné dávce ale nesmí ani přehnat. Pokud je krmiva mnoho, kůň ho nesežere celé a hrozí, že kvůli tomu nepřijme všechny potřebné a důležité látky v krmivu obsažené. Pokud máme vypočtenou potřebu energie a sušiny, začínáme kombinovat krmné suroviny. U nich se hledí zejména na to, zda jsou to krmiva obsahující spíše cukry (krmiva sacharidová), spíše bílkoviny (krmiva bílkovinová) nebo spíše tuky (krmiva olejnatá). Každá krmná dávka by měla obsahovat zdroj kvalitních bílkovin a energie.
K základním surovinám se dále mohou přidávat suroviny doplňkové, které zlepšují chuť, strukturu nebo vůni nebo mají další pozitivní účinky na zdraví koně – mohou to být bylinky, sušené ovoce, řasy, oleje, semena nebo i některé anorganické látky. Závěrem je nutné vybalancovat příjem vitaminů a minerálů, nejčastěji nějakým již předem namíchaným komerčním minerálním krmivem nebo jejich vhodnou kombinací.
Buďte první! Přidejte komentář