Úvaha: Co kdyby přestala existovat Česká jezdecká federace?

Žádné placení, žádná otravná pravidla. Spousta závodů v rodinné vesnické atmosféře, nové zajímavé soutěže. Nikdo jezdcům nebude kázat, jak to mají dělat. A už vůbec ne někdo, komu jen platí a nic z toho přeci nemají. Kdo chce jezdit vysoký sport, ať federaci poplatky posílá, jezdí na galavečírky a užívá si úspěchů a pozornosti… Konec České jezdecké federace zkrátka zní jako pohádka.

+ Jezdci nemusí platit členské poplatky a ušetří.
+ Závody můžou být v každé vesnici – není třeba je schvalovat,  počet funkcionářů je na uvážení pořadatele.
+ Pravidla si můžou pořadatelé  přizpůsobit podle potřeby. 
+ Můžou vznikat i další typy soutěží, které by federace neschválila.

Zvýšením poplatků může Česká jezdecká federace způsobit odliv členů a vznik šedé sportovní zóny bez kontroly. Logičtější by bylo organizaci otevřít většímu množství jezdců tak, aby se standardy týkající se sportu a welfare koní dodržovaly napříč republikou.

Welfare jako zaklínadlo

Zkušenosti z let, kdy fungovaly v České republice autonomní hobby závody, však úplně růžové nejsou. Jde především o kontrolu welfare koní, což je specifikum jezdeckého sportu. Vzpomeňte si na závody do roku 2011 (od roku 2012 ČJF nastavila pravidla i pro neoficiální závody). To přesně je obrázek jezdeckého světa, kde chybí jasná pravidla, hlídací pes a sankce.

~ Více nebezpečí na opracovišti a kolbišti.

Bohužel, pořadatelé nechtějí nebo si nemůžou dovolit vyřazovat nevhodně se chovající jezdce a trenéry, barování na oprácku a jiné hrůzy se tolerují.

(diskuze hobby závody 2005)

~ V případě prestižních a štědře dotovaných privátních závodů velké riziko dopingu. 

~ Neví se, kdo bude vzdělávat a certifikovat trenéry, cvičitele, rozhodčí …
Chybí k tomu jednotný systém.

~ U skokových soutěží bez kvalifikovaného stavitele parkurů jezdci a jejich koně ničí nekorektně postavené tratě, kombinace a profily ohrožující koně i jezdce.

Viděla jsem stovky kurzů, ale v životě nikdy nic tak hrozného jako právě tam. Některé obraty byly nad síly zúčastněných, takže dělali zbytečné kroužky a koně jim štycovali, jiní rovnou spadli. Skákat se mělo od 80 cm do 110 cm, poslední soutěž ale museli zrušit, protože už tam na ni nikdo nezůstal. Znechucení majitelé a jezdci nakládali houfně koně a prchali pryč. Tolik pádů a štyců za jeden den… Jedním z nejvíce selektujících skoků byl „čumivý“ dvojskok, přičemž první skok byl postaven těsně u hrazení, přesně v místě východu z kolbiště. Samozřejmě to ztěžoval fakt, že východ nebyl uzavřen. Takže kůň cválal na dvojskok, který se mu svou barevností možná moc nezdál, vtom uviděl volnou cestu domů. Co jiného mohl s nezkušenými jezdci udělat, než skočit ven místo přes překážku. Jinak nebylo nouze o trať typu: skok, prudký obrat vlevo, dva cvalové, skok, prudký obrat vpravo, dva cvalové, skok atd. A ještě jedna perlička, když už se náhodou někdo dostal do druhé fáze, tak tam na něj čekal dvojskok kolmý skok a trojbradlí, mezi nimiž si mohl člověk vybrat, jestli to zvládne na dva velmi krátké cvalové, a nebo jeden mega cvalový skok. Jak jinak to mohlo dopadnout, pár chudáků tam stálo, pár spadlo, zbytek tam ani nedojel. Hrůza!

(diskuze na internetu 2006)

~ Větší riziko úrazu koní i jezdců.

Právě nedávno jsem byla v nejmenovaných hobby závodech a tam přesně došlo i k jak nazýváte bezhlavým mlácením koně, a to ještě zraněného, nebo k neobjektivním hodnocením výkonů. Letos i předcházející roky jsem měla možnost projet se začínajícími jezdci i s mladou kobylkou opravdu spousty tzv. hobby závodů nebo veřejných tréninků, byla jsem však zděšena na některých místech úrovní ať již povrchu, pořadatelstvím, překážek či opravdu zvěrstvem na opracovištích nebo dokonce vším dohromady.

(diskuze na internetu 2006)

~ Vysoká míra ohrožení welfare koní – voda na mlýn aktivistů a cesta k likvidaci jezdectví.

Prohlídka parkuru na koních – cca 30 koní v parkuru, někteří nezkušení, ale sebevědomí jezdci vysloveně ohrožovali ostatní. No to ostatně i pořadatele, když povolili prohlídku a skákání zkušebních skoků tolika koním najednou. Běhal mi z toho mráz po zádech, dost se divím, že tam nedošlo k nějaké kolizi.

(diskuze na internetu 2005)

~ Nelze startovat na mezinárodních závodech.

Podřezaná větev

Existence zastřešující organizace je tedy nezbytná. Když si přečtete Přílohu J všeobecných pravidel, pak vás až zarazí ta úzkostlivá pečlivost, s jakou se FEI snaží, aby se někde neděly zvěrstva vůči koním na neoficiálních a neschválených akcích – kde se závodí ve stejných disciplínách, jaké jezdecká federace zaštiťuje. Doporučuji všem si Všeobecná pravidla projít – a přečíst si Kodex chování a články týkající se neschválených závodů a akcí včetně sankcí. V tomto bodě je třeba uznat, že striktní pravidla a jejich vymahatelnost chránící koně jsou potřeba, pokud chceme mít veřejnost na své straně – na straně jezdectví jako takového. Každý člen České jezdecké federace je vázán těmito pravidly včetně etického kodexu.

Pak je ovšem nepochopitelné, proč zrovna pouhé členství ČJF je zvýšeno o 400 %, čímž může ztratit pravomoc nad chováním vůči koním u části z více než 18 tisíc členů, které výše členského poplatku odradí. Je to otevřená cesta k pořádání závodů-nezávodů, jež nebudou spadat do oficiálních soutěží ani do soutěží hobby. Stačí stvořit mnoho jezdeckých dnů, veřejných tréninků a dalších akcí.

Je nepochopitelné, proč tuto kartu welfare koní v celé kauze kolem nového sazebníku prezident ČJF neakcentoval, protože jestli něco hýbe samotnou existencí jezdeckého sportu na všech úrovních, tak je to welfare koní.

Právě národní, potažmo mezinárodní federace musí plnit roli hlídacího psa s ostrými zuby, který nekompromisně hájí pohodu koní. Je úkolem federace, aby prostřednictvím vzdělání svých členů a nastavených pravidel poskytovala veřejnosti co nejlepší obraz jezdeckého sportu a vyrazila trumfy z rukou často laických (ač zapálených) aktivistů. Proto by se měla snažit členy udržet a právě těm mimo výkonnostní sport členství usnadnit. ●

Proč vzniky FEI a ČJF

Úkolem svazu nebo národní sportovní federace je řídit a organizovat aktivity v určité sportovní disciplíně, hájit zájmy sportovních klubů a zajišťovat v tomto sportu jako člen mezinárodní střešní organizace i mezinárodní a olympijskou reprezentaci. Každý sport, ve kterém se pořádají mezinárodní závody, je pod nadnárodní „střechou“, která hlídá jeho integritu a usiluje o setrvání pod pěti olympijskými kruhy nebo k nim směřuje. I v jezdectví to začalo olympiádou…

Psal se rok 680 př. n. l., když jezdectví na starověkých olympijských hrách reprezentovaly divoké závody spřežení, a rok 1912, kdy se stalo součástí olympijských her v Paříži. Zařazení třech klasických jezdeckých disciplín (parkur, drezura, všestrannost) pod pět kruhů si vyžádalo založení mezinárodní jezdecké federace dne 29. 5. 1921– Fédération equestre international (FEI). Od té doby se pod křídla FEI dostaly i neolympijské disciplíny – spřežení, vytrvalost, voltiž a parajezdecké disciplíny, paravozatajství a paradrezura. Jinými slovy, kdo má vysoké ambice pro účast na mezinárodních závodech, musí být vždy členem národní federace, nikdy nemůže poměřit své schopnosti na mezinárodních závodech jako nezávislý sportovec, a to především v olympijských disciplínách.

Vzhledem k tomu, že každý sport také potřebuje pro svůj rozvoj co nejširší základnu a motivaci dětí a mládeže, je v zájmu a úkolem střešních organizací, aby tuto základnu podporovaly prostřednictvím vzdělávání trenérů, rozhodčích, pořádáním soustředění, soutěží pro děti a juniory s motivací až na šampionáty atd.

Tvrdý či prašný povrch (nebo naopak hluboký a mokrý), nekorektní a nebezpečné profily skoků. Malé provinční závody mají své kouzlo, ale i svá negativa. Právě tady je třeba dohled zastřešující organizace víc, než kde jinde.

Co mají zastřešující sportovní organizace společného:

■ Jednotná pravidla pro danou disciplínu.
■ Boj s dopingem a nepovolenými praktikami.
■ Výhody silné organizace – lepší přístup k donátorům, podpoře veřejnosti.