Poly, Flora, Blesk a Šemík – to jsou 4 koně z historického letenského kolotoče, u kterých se zachovala původní sedla a uzdění. Jsou potaženi pravou koňskou kůží, vycpaní slámou a mají skleněné oči. Patří k dalším 15 koním a 6 závodním historickým autům z 30. let. Tento historický podlahový kolotoč, nejstarší v Evropě, byl zrestaurován a v roce 2022 znovu uveden do provozu. Koníci jsou větší a sveze se na nich i dospělý do váhy 100 kg.
Proč dospělý a ne dítě? Tak tomu dříve bylo. V době Viktoriánské éry byly kolotoče určeny spíš dospělým a ti si užívali na kolotočích vzrušující chvilku mírného rizika.
O nedělích, kdy měli pracující obvykle volno, na krásně vyšperkované oře usedly dámy do bočního sedu a mohli svému milému, který šel vedle nich a jistil je v pase, ukázat kotníček… Pro slabší jedince nebo starší ženy sloužily místo koní pohodlné kočáry.
Kolotoč byl postaven v roce 1892 a poprvé se roztočil na Vinohradech. O dva roky později ho jeho majitel Josef Nebeský přemístil na Letnou. A točil se až do roku 2004, než musel být uzavřený kvůli špatnému technickému stavu. Nedostatek lakýrníků a tesařů, opakovaná výběrová řízení, nedostatek vhodných restaurátorů, prodlužování lhůty na dokončení… a přece se točí.
Tehdejší řemeslníci měli spoustu různých koní denně před očima a důvěrně znali jejich těla i pohyb. Byli to skuteční a dobře placení umělci. Před jejich dílnou koně táhli povozy, v parku mohli sledovat jezdce. Mistr řezbář Marcus Illions měl oblíbeného arabského koně a pod jeho rukama ožívala ve dřevě právě arabská krása a ohnivý temperament. V té době také začínaly zoologické zahrady a možnost sledovat živé tygry, lvy, žirafy a velbloudy se stala inspirací pro další podobu dřevěných figurín. Illions utekl z Pruska, aby nemusel narukovat. V Anglii pracoval u cirkusu, který měl v úmyslu přesunout svou show do Ameriky. Na lodi s ním cestovala všechna zvířata z cirkusu. Illions strávil plavbu do New Yorku v podpalubí a dělal si jejich portréty.
To však už patří minulosti. Dnes mnoho kolotočů vyrobených talentovanými řezbáři chátrá a rozpadá se. Některým lidem to není lhostejné a je snaha o jejich restaurování. ●
Foto: Národní technické muzeum, www.ntm.cz
Buďte první! Přidejte komentář