Práce a dlouhé dojíždění, péče o rodinu, dlouhá dojezdová vzdálenost do stáje i vlastní lenost. Příčin, proč si více než polovina jezdců myslí, že se svému koni nevěnuje dostatečně, je mnoho. V anketě časopisu Koně&Lidé se na téma rozepsalo téměř 150 jezdců a majitelů koní. Tedy spíš jezdkyň a majitelek, protože mužů bylo pouze pět (včetně autora článku).
Rodina jako brzda i pomocná ruka
Domácnost a rodina (za zmínku stojí především opakující se odpovědi „děti, malé děti, nemocné děti“) patří společně s prací k nejčastějším příčinám, proč jezdci nemají na svého koně dost času. Pravděpodobně do toho zasahuje právě fakt, že jezdecká společnost je silně feminizovaná. Paradoxem je, že zároveň 29% z respondentů uvedlo, že právě rodina jim s prací kolem stáje pomáhá. „Mám v práci dvanáctihodinové směny čtyřikrát týdně. Pak mám sice čtyři dny volna, ale tam nás brzdí rodina a domácnost,“ popisuje Kateřina, které zároveň pomáhá s péčí o koně sedmdesátiletý tatínek, včetně toho, že koním vozí v zimě vodu. „Největší překážkou, která mi brání být s koněm více času, je především práce, po které musím obvykle na nákup, a také příprava jídla na další den,“ svěřila se Renata.
Téměř sama zůstala na svého koně Dita, která patří do kategorie žen nad 40 let. Je vdovou, má zaměstnání a syna, který je její jedinou pomocí. „Nepropadejte panice, nejste v tom sami,“ vzkazuje jezdcům. Sama je příkladem, že pevná vůle je cestou. Přestože je její příběh zjevně složitý a na koni nejezdí, stejně se mu věnuje přes 7 hodin týdně – a to formou práce ze země.
Zde začíná obsah odemčený pouze předplatitelům.
Buďte první! Přidejte komentář