Jaroslava Kubátová z Jihlavska tvoří se svojí Hannah nerozlučnou dvojici už deset let. Tedy skoro nerozlučnou. V době, kdy Jaroslava přišla o práci a potácela se v osobní krizi, o kdysi vysněnou klisnu málem přišla. Ale nebylo to kvůli penězům, které se zdály být původcem všech problémů. Jaroslava totiž svou klisnu na čas v mysli opustila, přestala se jí věnovat a Hannah začala chřadnout. Příběh, který má šťastný konec, ukazuje, že u koní můžete vyžít i s málem, když máte dobrou rodinu, přátele a koni nakonec dáte své srdce.
Hannah se narodila před deseti lety 30. dubna 2012 na jižní Moravě. A hned po příchodu na svět musela o svůj život zabojovat. Její maminka Holly ji odmítala nechat napít a Hannah k sobě nechtěla pustit nikoho z lidí. Přestože se během pár hodin podařilo kobylu přemluvit, aby mléko hříběti dala, podle veterináře byl zázrak, že klisna přežila.
Láska na první pohled
O rok později se díky inzerátu Jaroslava Kubátová s Hannah potkala. „Byla to láska na první pohled, nebylo nad čím přemýšlet,“ vzpomíná na první setkání. „Okamžitě jsem věděla, že ona je ta pravá. Týden na to jsem si pro ni jela.“
Jak sama přiznává, začátky nebyly vůbec jednoduché. „V té době jsem si myslela, že o koních vím dost a zvládnu si roční hříbě sama vychovat. Hanča mě ale z toho omylu velmi rychle vyvedla. Chvíli totiž trvalo, než jsme si k sobě našly cestu. Chodily jsme spolu na procházky – do přírody, po vesnici i na malé vlakové nádraží. Brala jsem ji všude, kam to šlo. Během dvou let jsme vyzkoušely několik ustájení, než jsme se dostaly do rodinné stáje, kde jsme doteď,“ vzpomíná na začátky Jaroslava Kubátová.
„Hanča“ byla podle jejích slov od začátku úžasná a charakterní. „Bohužel jsem ale udělala několik chyb a klisna mi přerostla přes hlavu. Pořídila jsem si mladého koně a ještě křížence klusáka a quarter horse, což z něj udělalo velice vytrvalé a akční zvíře. Teď už vím, že bych spoustu věcí udělala jinak. Člověk se prostě neustále učí a sbírá zkušenosti,“ přiznává chovatelka.
A co ji prodat?
Před pár lety s Hannah zažila velmi těžké chvíle, které je o to víc sblížily. Prošly si finanční krizí, která vygradovala zdravotními problémy klisny. Jaroslava tehdy přišla o práci, a do toho studovala vysokou školu. Snažila se proto alespoň přivydělat na brigádách. Roznášela noviny, přebírala brambory nebo pracovala v kanceláři. Hned jak dokončila školu, začala si hledat práci. Nebylo to ale vůbec jednoduché – moc vysoké vzdělání, málo praxe. Vyslechla si toho hodně. „Na psychice mi to moc nepřidalo a šlo to se mnou z kopce. Než jsem si to uvědomila, byla jsem doslova chodící mrtvola. Nic mě netěšilo, nic mě nebavilo, nic nemělo smysl. A kdo to odnesl nejvíce? Samozřejmě Hannah. Vůbec jsem si to neuvědomovala, ale přestávala jsem s ní pomalu pracovat a ona stála jen v ohradě. Přestaly jsme chodit a jezdit ven. Předtím byla zvyklá na celou moji pozornost, trávila jsem s ní klidně i půl dne a nejednou nic,“ vzpomíná na těžké období chovatelka z Jihlavska.
Klisna začala pomalu psychicky a emočně strádat. „Jednoho dne, pamatuji si, že to byl pátek 29. listopadu 2019, jsem si tak jela ke koním a říkala si, jaké by to asi bylo, kdybych Hanču prodala. Měla bych více času na jiné věci?“ přemítala si v hlavě. „Ten den jsem ji ale našla ve stáji smutnou. Postávala, nežrala, nepila. Měla jsem podezření na koliku a zavolala proto veterinářce,“ popisuje.
Nakonec se ukázalo, že Hannah měla zánět střeva a zřejmě absces na slezině. Veterinářka okamžitě nabrala krev. „Dostala antibiotika, léky na bolest a na křeče. Vodu jsem jí dala injekční stříkačkou. Stav se nelepšil ani další den, naopak. Do neděle Hannah nezačala pít a vykazovala známky dehydratace. V krvi měla obrovské množství bakterií. Okamžitě se nasadily intenzivní kapačky a další antibiotika,“ vypráví dál Jaroslava.
36 000 za nemoc
Klisna se naštěstí začala lepšit. Jaroslavě pomáhala kamarádka, se kterou se u Hannah střídaly, a také veterinářka, která byla neustále na telefonu. „Já už jsem to ale v úterý večer přestávala fyzicky i psychicky zvládat. Hanču jsme nakonec vezli na veterinu do Brna, aby se rozežrala, rozpila a aby jí udělali sono. Naštěstí do Brna přijela už stabilizovaná, pobyla tam pár dní a vše se vrátilo do normálu.“
Náklady za přepravu, hospitalizaci v Brně a za práci veterinářky se vyšplhaly na 36 000 korun. „V té době jsem byla bez práce a bez finanční rezervy. Naštěstí moji rodiče mají bezvadné kamarády a ti mi půjčili větší obnos, abych zaplatila alespoň část. A co se týče účtu od naší paní veterinářky, umožnila mi ho splatit postupně. Vše je to o domluvě a i v této době se najdou lidé se srdcem na správném místě,“ pochvaluje si.
Jaroslava Kubátová a Hannah jsou dál nerozlučnou dvojicí, která zahájila společnou kariéru. Jarka je člověkem, jemuž nevadí přiznat chyby a dnes vnímá spoustu věcí jinak než dřív – především to, že peníze nejsou u koní na prvním místě.
Jak zvládáš uživit koně dnes?
Mám práci jen na půl úvazku, není to tedy občas snadné. Ale jak se říká, všechno jde, když se chce. Bohužel někdy nemohu Hanče koupit různé vitamínové doplňky, které bych chtěla, nebo jí dopřát fyzioterapii. Samozřejmě, když je to nezbytně nutné a má zdravotní problémy, tak se finance vždy nějak seženou. Peníze ale nejsou všechno. Kůň nepotřebuje drahé a značkové věci. Kromě základní péče potřebuje hlavně nás a náš čas.
Důležitý je vztah, který se nedá penězi vyčíslit…
Přesně tak. Kdysi jsem někde četla, že největší důvěra vzniká v temnotě a je to pravda. Než jsem o Hannah málem přišla, považovala jsem vše za samozřejmost, že ji každý den vidím. Hannah mě naučila věřit v sebe sama, ale také důvěřovat a otevřít se někomu dalšímu. Pořád se něčeho nebát, plnit si své sny, žít tady a teď a pořádně si to užít. Hannah mě podržela v nejtěžších chvílích mého života, je to můj nejlepší kamarád. Přiznávám, že někdy bližší než lidé. Jsou dny a chvíle, kdy si rozumíme beze slov. Je to většinou, když jsem tady a teď. Neřešíme žádné nesmysly. Prostě jenom jsem a užívám si tu danou chvíli. Nic neočekávám, bez podmínek. Dá se skoro říct, jako kdybych s Hannah souzněla.
To zní krásně. Ale peníze jsou taky potřeba, ne?
To určitě. Péče o koně není žádná sranda. Ať už z časového, nebo právě i finančního hlediska. Většinou se majitel uskromní na sobě. Kůň má to nejlepší, zatímco majitel jí polívky z pytlíku a nakupuje v bazaru. Mám to podobně. Až mi mamka občas říká, že kůň se má líp než já a že bych měla taky myslet na sebe. Za pomoci mých rodičů a dalších blízkých se mi daří péči o Hannah zvládat.
Na čem se ti daří šetřit?
Co se týká ustájení, náklady na režii jako je voda, elektřina, piliny, minerální liz a podobně, si dělíme s kamarádkou napůl plus část ustájení si odpracuji přímo v dané stáji. Chodím tam kydat, pečuji o výběhy a tak. Kupuji vlastní seno a žrádlo, zajišťuji kováře nebo veterináře. Zbytek mám v ceně ustájení. Jsem hrozně ráda, že mám Hanču právě v této stáji. Vypomáháme si, co to jde a držíme spolu v dobrém i ve zlém. Ač se to v této době jen tak nevidí, není vše o penězích, ale i o opravdovém přátelství a kamarádství.
Mých šest tipů, jak si udržet životního koně,
když si nemůžete dovolit vlastní nebo komerční ustájení■ Mít dobré vztahy s rodinou – podpora, opora
Jarka
■ Nebýt izolovaní, mít přátele se stejnými zájmy, se kterými si můžete navzájem pomoci – třeba společné ustájení, možnost si ustájení odpracovat
■ Mít péči o svého koně jako stálou prioritu
■ Umět se uskromnit, pokud je potřeba
■ Dobře koně vychovat a trénovat – může si na sebe přivydělat, v případě potřeby (nemoc) se o něj mohou starat jiní lidé
■ Zajistit si alespoň nějakou finanční rezervu
foto: Daniel Burda
Buďte první! Přidejte komentář