Hoi! Tak se zdravíme v zemi, ve které teď žiju. Jmenuji se Magdaléna (pro Švýcary Machda), je mi 25 let a jsem profesionální jezdkyně a ošetřovatelka koní ve Švýcarsku. Což ve skutečnosti znamená podržtaška, hnojokydka, od pěti ráno na nohou, poslintaná od koní, poslintaná od psů, upatlaná od mashe, s podestýlkou ve vlasech, ale neskutečně šťastná.
Ještě nedávno bylo mou profesí něco jiného, něco na míle vzdáleného prachu, potu a podestýlce ve vlasech. Několik let jsem plnila obálky časopisů a předváděla na týdnech módy ty nejnovější kolekce věhlasných módních návrhářů. Letiště bylo mým druhým domovem, jet lag a spálené vlasy pomalu denním chlebem, byla jsem zaneprázdněná modelka na plný úvazek.
Tak to bylo do doby, než nastala cestovní doba temna – doba covidová. A tak jsem místo bot na podpatcích sbalila jezdecká perka a odjela do Švýcarska. Mým původním plánem bylo opravdu zůstat jen přechodně. Nepříznivá situace v módním průmyslu však přetrvávala a můj zápal pro koně a jezdectví byl každým dnem silnější. Stal se tak silným, až mě přiměl přehodnotit si priority. Z koní rázem udělal obživu a z modelingu koníček.
Je mi ctí, že můžu na těchto řádcích oba světy propojit. Ukážu vám, jaké to je žít koňmi v cizí zemi, a společně budeme vyrážet na místa, která jsem sama kvůli modelingu navštívila, a přesto tam pomyslně úcítíte vůni koňské hřívy. Naší první zastávkou je … však to poznáte velmi rychle!
Magdaléna Havlíčková (25 let) je jezdkyně, modelka, studentka, světoběžnice a pisatelka. V minulosti pracovala pro módní domy Dior, Giorgio Armani, Versace, Dolce Gabbana, Hermes, Chanel… Fotila pro magazíny Vogue, Elle, Marie Claire, Harpers Bazaar… Byla tváří první kolekce jezdecké značky Tommy Hilfiger Equestrian. Momentálně žije a pracuje ve Švýcarsku jako jezdkyně a ošetřovatelka koní, pravidelně dojíždí do České republiky.
Paříž
V úvodním díle mých dopisů Vás zavedu do Paříže, města mému srdci nejbližší. Je to místo, které kvůli módě a všem zamilovaným na „první dobrou“ s koňmi tolik nesouvisí. Opak je však pravdou! Paříž stála u zrodu nejstarších jezdeckých akademií a jízdáren, je historickým působištěm mistrů akademického ježdění jako byl François Robichon de La Guérinière nebo Antoine de Pluvinel. V současnosti je Paříž například místem konání dechberoucí skokové soutěže Saut Hermès. O Paříži se toho tedy v souvislosti s koňmi dá napsat mnoho.
Paříž je zároveň Mekkou muzeí a beaux-arts, krásných umění. Jedním z nich je i sochařství. Jako specifická část výtvarného umění spojuje architekturu a malířství dohromady. A protože miluji cestování, koně, krásné věci a vzdělávání, bude následující článek pokus o jejich fúzi. Putování zahajuji na břehu řeky Seiny.
Pont Neuf
Začátek naší trasy jsem zvolila poeticky, nachází se v samém středu Paříže. Přesně řečeno na mostě Pont Neuf. Autorem současné sochy je francouzský sochař François-Frédéric Lemot. Odhalena byla roku 1818 a jedná se o třetí sochu Jindřicha IV. na tomto místě. Jindřich na koni drží ve vztyčené pravé ruce žezlo, v levé ruce pak svírá otěže svého koně. Vavřínová koruna, vzpřímený sed a upřený pohled na Quai des Orfèvres mu přidávají na majestátnosti. Jeho klusají kůň s vysokou akcí a vysoko neseným krkem hledí na opačnou stranu směrem ke Quai de l’Horloge. Magnifique! [Velkolepé!]
Palais du Louvre
Přes náplavku Port du Louvre na pravém břehu řeky Seiny se dostáváme k palácovému komplexu Palais du Louvre. Na jeho nádvoří stojí kopie jezdecké sochy Ludvíka XIV. Originál se nachází v oranžerii zámku Versailles přibližně 15 kilometrů vzdušnou čarou z Louvru. Za myšlenkou umístění této kopie na nádvoří vděčíme Ieoh Ming Peiovi. Tento americký architekt s čínskými kořeny stojí za projektem skleněné pyramidy tvořící hlavní vchod do prostorů muzea. Mimochodem, přímo před zámkem Versailles se nachází další, monumentální jezdecká socha tohoto panovníka označovaného také za Krále Slunce.
Vítězný oblouk
Otočíme-li se paláci a Ludvíkovi XIV. vzad, směřujeme dále podél řeky do Tuilerijských zahrad. Vstup je možný pod vítězným obloukem Arc de Triomphe du Carrousel. Ten byl postavený na počest Napoleonových vítězství počátkem 19. století. Na jeho vrcholu stojí sousoší čtveřice koní zapřažené v kvadrize. Na známějším vítězném oblouku L’arc de Triomphe de l’Étoile na Champs-Élysées však žádné takové koňské sousoší nenalezneme!
Grande Roue
Samotné Tuilerijské zahrady jsou ukázkovým parkem ve francouzském stylu. Kromě četných fontán, pěstěných záhonů s květinami a obřího kola „Grande Roue“ mohou návštěvníci obdivovat i sochy s motivem koně. Při chůzi od paláce Louvre upoutá jako první socha kentaura od francouzského sochaře Laurenta Marquesta s názvem „Le Centaure Nessus enlevant Déjanire“. Překlad znamená únos Déjanire kentaurem Nessem. Nahá žena Déjanire se vzmítá v kentaurově držení a snaží se ze sevření vymanit. Jejich pohledy směřují na opačné strany, celý výjev působí velmi dramaticky. Pod jejich těly šlehají plameny, které však na první pohled připomínají divokou rostlinu popínající se pod Nessovou hrudí.
Stezky a cesty v zahradách mají svá pojmenování. Jednou takovou je i „Fer à Cheval“, v překladu podkova, která vede na vyvýšené místo s výhledem na náměstí Svornosti „Place de la Concorde“ a dvě sochy bájného pegase. Tyto sochy stojí při hlavním východu z parku, přesně na opačném konci zahrad, než jsme do nich vstoupili. Sochy „Mercure monté sur Pégase“ a „La Renommée Montée sur Pégase“ zhotovil na počest krále sochař Antoine Coysevox počátkem 18. století z kararského mramoru. V roce 1986 byly tyto sochy nahrazeny replikami a originály byly přesunuty do Louvru.
Most Alexandra III.
Po východu z parku bude naše cesta pokračovat dále podél Seiny. Po pár minutách chůze po promenádě „Le cours la Reine“ se dostáváme k soše venezuelského bojovníka za nezávislost Simóna Bolívara. Tato socha je replikou originálu, jež je umístěn v kolumbijské Bogotě. Jejím autorem je sochař Emmanuel Frémiet.
Poslední zastávkou v blízkosti Seiny je most Alexandra III. Podle mého názoru se jedná o nejhezčí pařížský most. Pojmenování po ruském carovi bylo diplomatickým gestem francouzské vlády. Na čtyřech mohutných pilířích sloužících jako masivní opěry spočívají čtyři alegorické sochy okřídlených koní s podobenstvím umění, zemědělství, obchodu a války. Sochy zaujmou na první pohled, jsou vyrobené z bronzu a pozlacené. Autorem dvou alegorií je již zmíněný Emmanuel Frémiet. Dalšími dvěma autory jsou Pierre Granet a Léopold Steiner.
Champs-Élysées
Zůstáváme stále na pravé straně řeky a vzdalujeme se od mostu směrem ke Grand Palais. Úchvatný pavilon s prosklenou střechou je tradičně na jaře dějištěm prestižní skokové soutěže Saut Hermès. Již z mostu je vidno rohové sousoší ženy a čtyř koní „L’Harmonie triomphant de la Discorde“. Barokní alegorie znázorňuje harmonii triumfující nad neshodou. Druhé sousoší se nachází na protější straně Grand Palais a směřuje k bulváru Champs-Élysées. Nese označení „L’Immortalité devançant le Temps“ a oslavuje vítězství nesmrtelnosti nad časem. Taktéž se jedná zobrazení ženy se zapřaženou kvadrigou koní. Autorem obou sousoší je Georges Récipon.
Rue de Rivoli
Po Champs-Élysées se dostáváme zpět k Tuilerijským zahradám, nyní však pokračujeme podél zahrad ulicí Rue de Rivoli až přijdeme na náměstí „Place des Pyramides“. Na tomto místě, kde se sbíhají roh Tuilerijských zahrad, palác Louvre a dnešní hotel Regina, se nachází již zmíněná socha Johanky z Arku. Tento hotel zaujímá z jakéhosi „hipologicko-historického“ hlediska velmi významnou roli. Tyto prostory sloužily v minulosti věhlasné jezdecké akademii, kterou založil v 16. století Antoine de Pluvinel. Johanka v brnění působí odhodlaně k bitvě. Dvojice působí velmi dynamicky, jako by měla v okamžiku seskočit z piedestalu a běžet střemhlav do boje. Allez, allez! [Do toho, do toho!]
Vítězné náměstí
Předposlední zastávkou je sotva pět minut chůzí vzdálené náměstí „Place des Victoires“ na hranici 1. a 2. pařížského obvodu. Jezdeckou sochu Ludvíka XIV. nelze přehlédnout, stojí uprostřed krásného kruhovitého náměstí a je dílem umělce Francoise Josepha Bosia. Stejně jako na soše Jindřicha IV. na naší první zastávce i Ludvík XIV. je ověnčen vavřínovou korunou a v pravé ruce svírá panovnické žezlo. Zde mě však zaujal jeden detail. Ludvík, na rozdíl od Jindřicha, nemá ostruhy a je bosý. Také pozice koně se liší. Ludvíkův kůň kluše, zatímco Jinřichův se vzpíná.
Panovník Ludvík XIV. se zapsal do historie stavbou své královské residence Château de Versailles, která po mnoho let sloužila i jako sídlo francouzské vlády. Tento milovník umění kladl důraz také na balet a divadlo.
Sacré-Cœur de Montmartre
Cesta k bazilice Sacré-Cœur de Montmartre je dlouhá a strmá. Odměnou je však výhled na celou Paříž a dvě jezdecké sochy stojící po stranách chrámu. Autorem obou soch je francouzský sochař Hippolyte Lefèbvre. Při pohledu na baziliku se nalevo nachází Ludvík IX., napravo Johanka z Arku. Oba dva svírají pravou rukou meč, Johanka míří ostřím vzhůru, Ludvík naopak k zemi. Jejich nastrojení koně stojí v pozoru, možná střeží vchod do baziliky, možná hledí k obzoru a pozorují Paříž, kdo ví. C’est la vie. [To je život]. ●
Buďte první! Přidejte komentář