> Zajímavosti > IVAN JANATKA a jeho osudoví koně

IVAN JANATKA a jeho osudoví koně

Dorostenecká éra v 50. letech minulého století

 

Když si srdce vybere samo:
IVAN JANATKA a jeho osudoví koně

Dnešní povídání o srdečních záležitostech bude trošku jiné. Připomeneme si významné životní jubileum jedné z nejdůležitějších osobností karlovarské dostihové scény a několik koní, kteří jsou s ní neodmyslitelně spojené. V květnu slaví v plné svěžesti, s obdivuhodnou vitalitou a v plném pracovním nasazení 80. narozeniny pan Ivan Janatka. Vedoucí sboru pořadatelů dostihů v Karlových Varech, správce tamní dráhy a zástupce společnosti Hipodrom Holoubek býval úspěšným všestranným jezdcem a trenérem. Ráda se s vámi podělím o vzpomínky na některé koně, kteří prošli jeho životem. I když jde jen o útržkovitě posbírané střípky z vyprávění a rozhovorů, snad čtenáře zaujmou.

V 50. letech minulého století se stal členem karlovarského jezdeckého oddílu Slovan. Pod trenérským dohledem kpt. Františka Ventury, olympijského vítěze z roku 1928 v Amsterodamu, se věnoval drezúře, parkurovému skákání i military.

ELIOT
„Vybavuji si vyprávění, jak kapitán objevil Eliota. Prý to byla náhoda. Někde začaly hořet stáje a Eliot vyskočil oknem ven. Díky jeho odvaze si ho Ventura všiml a začal jezdit.“
(z knihy „Příběhy lázeňských dostihů. 120 let závodiště Karlovy Vary – Dvory 1899–2019“)

Od soutěží všestrannosti Ivan Janatka přešel k dostihům. Těm zůstal jako aktivní účastník věrný až do roku 2000. První jezdecké vítězství Ivana Janatky se pojí s rokem 1958 a stalo se tak ve steeplechase dlouhé 4500 m na dnes již neexistujícím závodišti Nové Dvory u Písku. Trenérskou kariéru ukončil se 169 rovinovými, 95 překážkovými a 10 klusáckými vítězstvími.

JESEN
Silné citové pouto měl se svým prvním vlastním závodním koněm Jesenem, kterého zachránil z jatek, „postavil na nohy“ a citlivě natrénoval do dostihů tak, že se mu valach odměnil vítězstvím v překážkovém dostihu na chuchelském závodišti.
„Se školou (Zemědělská technická škola v Táboře) jsme byli na exkurzi na jatkách, kde jsem zahlédl krásného koně. Tmavý hnědák pocházel z armádní stáje. Nemohl jsem se smířit s tím, že ho utratí. Prodali mi ho za 700 korun. Sehnal jsem pro něho ustájení na školním statku v Měšicích a tam ho trénoval. Zaregistroval jsem i stáj a dres v růžových barvách. V roce 1959 jsme byli čtvrtí ve Velké ceně Netolic. Další jaro jsme zkusili steeplechase v Chuchli a dokončili o půl délky za Miroslavem Šustou s Kalinou jako druzí.“
(z knihy „Příběhy lázeňských dostihů. 120 let závodiště Karlovy Vary – Dvory 1899–2019“)

MAMBO
Ve slavné Velké pardubické startoval Ivan třikrát a pokaždé ji dokončil bez pádu. S klisnou Mambo obsadil v letech 1971 a 1972 šesté místo.
Našla jsem v archivu novinový útržek ze vzpomínkového vyprávění startéra ing. Jiřího Šindlera pro dobové dostihové periodikum, ze kterého vybírám:
„Někdy se stane, že je startér koněm na závodišti ohrožován nebo i honěn. Taková příhoda se mi stala na mém oblíbeném závodišti v Lysé nad Labem. Jejími aktéry byli kromě mě Mambo v sedle s Ivanem Janatkou. Šlo o start hlavního dostihu dne, kterého se zúčastnilo docela málo koní, asi sedm. Vše probíhalo výborně – to bývá podezřelé. Pole koní se narovnalo a mně zbývalo jen mávnout praporkem a vykřiknout: Start, jeďte, hoši! Všichni odstartovali. Až na Mambo. Chtěl jsem přiskočit a pobídnout ji. Dodnes nevím, zda se to jmenované nelíbilo, či jsem se jí nelíbil já. Nebo se jí právě nechtělo startovat. Nejspíš na mě dostala vztek. Místo do dostihu vystartovala po startérovi! Uskočil jsem doprava, Mambo rovněž. Začal jsem couvat. Mambo za mnou. Kupředu proti ní jsem si netroufl. Samotný dostih probíhal bez pozornosti diváků, neboť veškerý jejich zájem se soustředil na můj nerovný souboj s Mambo. Ať jsem skočil, kam chtěl, klisna za mnou. Teprve když jsem v zoufalství zvedl na mou obranu červený praporek a zašermoval jím, klisna se konečně dala ovládnout a vyrazila s velkou ztrátou za ostatními.“

V knize Příběhy lázeňský dostihů se autor Martin Cáp vyptával Ivana Janatky na Mambo.
„Třikrát jsme startovali v Memoriálu kpt. Rudolfa Poplera, z toho dvakrát jsme byli druzí a jednou třetí. A pak Velká pardubická. Byla z toho dvě šestá místa. Mambo byla dcera vítěze derby Liberála, narodila se v hřebčíně Xaverov. Jako dvouletá šla do Chuchle. Když ji ‚nasedlali a narajtovali‘, ona vždycky popošla, zastavila a začala se točit dokola. Bylo to jako na řetízkovém kolotoči. Každý se zkoušel držet otěží, ale nakonec sletěl. Tak ji vyřadili s tím, že má motolici. U nás jsme Mambo dali dohromady. Byla skvělým skokanem. Ale je fakt, že byla těžko jezditelná. Běhala se stínidly. V zimě nosila hlavu úplně u země. Když jsme cválali, zůstávali po nás čtyři stopy a pátá uprostřed. To jak Mambo ryla nosem ve sněhu. Tři cvalové skoky před překážkou vždycky zvedla hlavu, skočila a zase ji sklonila. Nejtěžší s ní byly vždycky dvě poslední proutěné překážky. To neuměla. Malé skoky jí nic neříkaly.“

Mambo v Lysé

 

BLANKYT
Jaká škoda, že při Ivanovi nestálo štěstí v nejtěžší francouzské steeplechase na závodišti Maison-Laffitte v roce 1968. V ní jeho čtyřnohý partner Blankyt na velmi nadějné pozici po kolizi na třetí překážce před cílem upadl. Vyhlídky na vytoužený triumf se rázem rozplynuly.

Ivan Janatka se prosadil také jako úspěšný trenér, kterému se věnoval od počátku 70. let minulého století. Jím připravovaní koně reprezentovali barvy St. statku Veltrusy a Mšeno, Znojmo-Litobratřice, Ústí nad Labem, Svinčice, a několik let také slovenský Šamorín. Nakonec se po více než dvou desítkách let vrátil do Varů.

Lysá – zleva Korec s Ivanem a Blankyt s E. Palyzovou

 

TALCUM
Mezi nejznámější svěřence, s jejichž pomocí se trenér Janatka přehoupl přes 200 vyhraných dostihů na rovině a 90 na překážkách, patřila klisna Talcum. Maďarská rodačka zvítězila v Memoriálu Rudolfa Deyla a ve Svatováclavské ceně porazila hvězdnou Redaktu včetně tehdejších nejlepších sprinterů.

METROPOL
V Ivanovo srdci je zlatým písmem zapsán překvapivý vítěz Karlovarské dvojnásobné míle, ale později i překážkových dostihů. V říjnu roku 1972 vyhrál při Mezinárodním mítinku v Pardubicích dostih přes proutěné překážky.

Pěkné výsledky předváděl specialista na proutěné překážky Pastel, vynikající rovinář a později i steepler Ostler či nezapomenutelný bělouš Monitor, který později tvořil skvělou dvojici s Martinou Růžičkovou.
Znojemský chov díky výkonům na dráze proslavil několikanásobný vítěz Valgrén nebo Biantos.

PERUÁN
Nejznámějším koněm v tréninku Ivana Janatky byl Peruán. Slavný trojnásobný vítěz Velké pardubické byl v jeho péči v letech 1990 až 1992 jako dvou- až čtyřletý. Čtyřikrát vyhrál (dvakrát jako dvouletý, jednou ve třech a čtyřech letech) a osmkrát se umístil do 5. místa.
„Pracovitý a hodný koník. Nikdy nemarodil.“
(z knihy „Příběhy lázeňských dostihů. 120 let závodiště Karlovy Vary – Dvory 1899–2019“)

LANCASTER
Dalším svěřencem Ivana Janatky byl vítěz Velké pardubické z roku 1978 Lancaster. Co na jeho adresu trenér prozradil:
„Zvláštní kůň s obtížnou povahou. V pozdějším věku měl potíže s podartrozou spěnkového kloubu. Musela se tomu přizpůsobit i tréninková práce. Bohužel si ve Velké pardubické zlomil nohu hned na druhé překážce.“
(z knihy „Příběhy lázeňských dostihů. 120 let závodiště Karlovy Vary – Dvory 1899–2019“)

Text: Marcela Kozová
Foto: archiv Ivana Janatky

Ivan Janatka se svou následovnicí, vnučkou Aničkou

 

Katka Mrázová, autorka následujících řádků, se připojuje k poděkování dostihové veřejnosti za dlouholeté osobní nasazení Ivana Janatky v oblasti turfu:
Zima byla dlouhá,
závodiště pláče,
kam se poděl koník,
který po něm skáče?

Kam poděli se jezdci
s barevnými dresy,
kam zmizeli sázkaři
s tradičními stresy?

Kdepak Chuchle Velká,
to není naše znělka,
hned jak zvednou závoru,
utíkáme do Dvorů!

A čím by byly Dvory bez Janatky?
Pustým oválem bez památky.
Bez dostihů strhujících.
Bez diváků skandujících.
Bez sázkařů hrajících.
Bez šlechticů hýřících.

Naštěstí je Ivan duší,
závodišti to pak sluší,
koně s jezdci,
klusy, kentry,
závidí nám ho i v Aintree!

Mohlo by Vás zajímat

Představujeme hřebce: Remedys Moonshine

Ranch Lucky Valley umístěný v krásné přírodě Vizovických vrchů určitě znáte. Dnes se ale zaměříme …