Koně a lidé Měsíčník pro všechny milovníky koní!
V předchozích dílech jsme se zastavili u tréninkových prostor, které jsou téměř všem dostupné. Dnes se podíváme na dva luxusnější „vynálezy“, které jsou již spíše VIP záležitostí a potkáte se s nimi jen ve drahých stájích, přesto však stojí za to jim nakouknout pod pokličku…
Tréninkové pásy
Tréninkový běžící (chodící) pás pro koně se stává nepostradatelným pomocníkem velkých sportovních stájí, které nesázejí na kolotoče, ale přesto potřebují opohybovat větší počet koní bez toho, aby je vodil člověk. Jistou nevýhodou například oproti kolotočům je ten, že tréninkový pás lze využít najednou pouze pro jediného koně, přesto by jej však měl mít vždy někdo pod stálým dohledem.
Naopak obrovskou předností trenažéru je možnost plynulého zvedání a klesání pásu (tedy měnění úhlu), pásy jsou vybaveny bezpečnostní fotobuňkou, a tak se v případě nehody pás zastaví, podle přání zákazníka pak mohou být tyto prostory zastřešeny, vybaveny kamerovým snímáním, soláriem, krokoměrem (měří uražené kilometry) či měřením tepové frekvence, z čehož vyplývá, že jsou neocenitelným pomocníkem například na klinikách při kontrolované rekonvalescenci koní, ale také při stanovování diagnózy.
Pohybem na tréninkových pásech se zlepšuje celková síla a vytrvalost koně, ale také pravidelnost, rytmus a uvolněnost jeho pohybu. Ty lepší pásy nabízí jak různé sklony a rychlosti (0–20 km/hod), tak si dokáží zapamatovat až téměř 100 individuelních programů pro výcvik koně. Povrch pásů bývá často pozinkovaný, pásy jsou většinou vybaveny nástupní a výstupní rampou, klasická šířka pásu je okolo metru, šířka celého „zařízení“ bývá o půl metru širší, délka potom do šesti metrů, výška až 170 cm, přesné parametry se pochopitelně mění nejen výrobce od výrobce, ale také kus od kusu.
Tato zařízení, ještě poměrně nedávno u nás spíše sci-fi, se stávají každodenní nutností velkých sportovních stájí. Na tréninkových pásech chodí koně na ohlávkách, připínají se z obou stran do kroužků na ohlávce, ti zvyklejší mohou chodit na pásech nepřipoutaní, pokud respektují přední a zadní tyč a nesnaží se na pásu otáčet. Většina koní obvykle tento způsob tréninku přijímá překvapivě ochotně, klidně a zvyká si na nutnost pravidelného rytmu jak kroku, tak i klusu, přičemž díky dokonale rovnému povrchu je minimalizováno riziko úrazu koně.
Takový menší pás uzpůsobený pro malé poníky se dá pořídit od 80 tisíc korun, ty lepší vás ale vyjdou klidně i o 200 tisíc dráž. Pro zakoupení trenažéru pro velké koně pak budete muset sáhnout do kapsy hlouběji…
Bazény pro koně
Plavání se jeví jako ideální doplňkový sport jak pro člověka, tak i pro koně. Při plavání se výborně posilují svaly, zatímco klouby a šlachy jsou namáhány jen minimálně. Kontrolované plavání v bazénu tak koni slouží jednak jako doplněk tréninku, ale také jako výborná pomůcka pro získání a udržení kondice při zranění pohybového aparátu.
Bazén pro koně obvykle bývá kruhového tvaru, jako ideální se jeví průměr 20 metrů. Uprostřed kruhu je ostrůvek pro lonžéra, který koně drží na vodítku, nenaučení koně mohou být přidržováni i zvnějšku kruhu druhým lonžérem. Vstup do bazénu bývá pozvolna se svažující, tak, aby byl kůň plynule a bez schodů naveden na plavecký kruh, který bývá uzavíratelný, aby z něj kůň během tréninku nemohl vyběhnout. Právě proto, že je koni odepřeno odejít z vlastní vůle, musí být lonžér dostatečně zkušený a bystrý, aby dokázal koni poskytnout právě takový trénink, který pro něj bude přínosem a ne pouze zdrojem vysílení. Výjimečně se lze potkat i s dlouhými rovnými bazény, které vypadají pouze jako jakési průchody, ty často bývají vybaveny speciálními vířivkami a podobně.
Hloubka vody bývá v bazénech snadno regulovatelná, není tedy nutné, aby koně museli plavat, někdy se volí taková hloubka, aby kůň dosáhl na dno, tedy neplave, ale i přesto vydatně posiluje – voda koně nadlehčuje, a tak i když kůň vykonává přirozený pohyb (ztížený protiproudem), zatěžuje své šlachy méně. Jde o ideální zatěžování koní po úrazech pohybového aparátu, přesto se však musí kombinovat s lehkou prací (chůzí) i mimo vodu, neboť při pohybu ve vodě nevynakládá kůň takovou sílu odrazu směrem dozadu jako při normálním pohybu na souši. V extrémním případě, kdy by byl kůň namáhán pouze ve vodě, by mohlo dojít k jednostrannému posilování svaloviny a pro koně by následný pohyb na souši mohl být velmi obtížný.
Samotné plavání (tedy vyšší hloubka vody, kdy kůň nedosáhne na dno) se používá spíše jako doplněk tréninku sportovních koní. Plavání posiluje srdce, plíce, hřbetní svaly a celkově zvedá kondici, aniž by byly nadměrně namáhány šlachy a klouby. Dokonce se udává údaj, že za deset minut plavání kůň udělá tutéž „práci“ jako za půl hodiny cválání.
Většina koní se při citlivém tréninku naučí do bazénů chodit bez problémů, někteří tuto aktivitu dokonce sami vyhledávají. Obrovskou nevýhodou bazénů je tedy jediné – astronomické pořizovací ceny a velká náročnost na udržování čistoty vody. Dnes již dokonce existují i kombinace – vodní tréninkové pásy, takový luxus si však také může dovolit jen málokterý provozovatel.
Do prostoru…
Tímto téměř ukončujeme náš malý seriál zaměřený na tréninkové prostory koní. Popovídali jsme si o povrchu, jízdárnách, halách, kruhovkách, kolotočích, dnes i o tréninkových pásech a bazénech. K úplnosti je třeba zmínit ještě prostory nejrozlehlejší – dostihové ovály, military (crossové) dráhy a i obyčejné vyjížďkové trasy. Těm se podíváme na zoubek v příštím díle.
Text: Julie Šverčičová
Foto: Julie Šverčičová
Vyšlo v čísle 9/2011
