V minulých dílech jsme si povídali o tom, jak koně něco naučit, jak ho něco odnaučit. Jenže co když se něčeho bojí? Že si koně rádi vytváří stále nové a nové bubáky, o tom přece všichni vědí… Je tomu ale skutečně tak?
Celý zvířecí svět se dá velmi zjednodušeně rozdělit na dvě části – na ty, kteří loví, a ty, kteří jsou loveni. Hranice nejsou striktní, častokrát i ti, kteří sami loví, jsou nakonec uloveni většími a silnějšími. U velkých býložravců je to ovšem jednoznačné, sami se mohou stát potravou někoho jiného. Evoluce se ale snaží být spravedlivá, a tak aby ten úkol kořisti nebyl tak osudový, vybavila tyhle velké býložravce i různými možnostmi obrany.
Obrana, tedy způsob, jak zabránit tomu, že zrovna já budu sežrán, je u koní dvojí – jednak fyzická výbava (velikost, schopnost sprintu, tedy schopnost vyvinout relativně velkou rychlost na krátkou vzdálenost, silné nohy, které dokáží uštědřit pořádnou ránu kopytem). Druhý způsob je nervový systém – rychlé reakce na pocit ohrožení, ale také pečlivé sledování okolí a dovednost cokoliv neznámého vyhodnotit okamžitě jako hrozbu. To poslední vypadá zcela zbytečně, dokud si neuvědomíme, že pokud by kůň ve volné přírodě váhal a v klidu čekal, co se z toho vyklube, docela často by pak mohlo být na útěk pozdě.
Vzhledem ke kombinaci velikosti koně a jeho snadných a rychlých útěkových reakcí je jasné, proč nám právě tyto jeho přirozené vlastnosti snad nejvíce komplikují život. Jak tedy koníkovi pomoci, aby co nejvíce situací ve svém životě zvládal s tím klidem, který bychom očekávali?
Cest k takovému vyrovnanému koni je několik. Než se na ně ale podíváme blíže, pojďme si chvíli povídat o stresu, který je toho všeho průvodcem.
Dnes slovo „stres“ kolem sebe postřehnete několikrát denně. Obvykle v tom nepříjemném kontextu, kdy se tímto označením myslí spousty nepříjemných situací, které dnes a denně zažíváme (nebo naše zvířata). Do jisté míry to tak skutečně je, je ale potřeba vědět, že stres neznamená jen zlo, ale naopak, určitá míra stresu je všem živým organismům velmi prospěšná.
Chcete si přečíst více?
Pokračování článku najdete v čísle 2/2017.